Vyznamenání bylo založeno 14. 4. 1939 Adolfem Hitlerem a udělováno jako výraz díků za zásluhy německých dobrovolníků z Legie Condor ve španělské občanské válce, a to s meči za bojové a bez mečů za nebojové zásluhy. (more…)

Odznak byl založen 4. června 1940, po bojích o norské přístavní město Narvik v květnu 1940. O důvodu založení vypovídá zakládací výnos vrchního velitele Kriegsmarine: „U Narviku a při výpadech proti Anglii se nejlépe osvědčily torpédoborce. Jako poctu těmto činům a výzvu mladým posádkám nařizuji zavedení Odznaku pro posádky torpédoborců.“ (more…)

Odznak byl založen 30. května 1941 vrchním velitelem Kriegsmarine, velkoadmirálem Erichem Raederem. O důvodu založení vypovídá zakládací výnos vrchního velitele Kriegsmarine:

1. Posádky našich rychlých člunů podnikly s námořnickou odvahou a bezohlednou vůlí k nasazení mnoho úspěšných výpadů proti nepříteli a při ostrých útočných výpravách poslaly na dno moře mnohé britské válečné a obchodní lodě. Jako výraz uznání těchto činů nařizuji založit Válečný odznak pro posádky rychlých člunů.“ (more…)

Ihned po začátku války na podzim 1939 navrhl kontraadmirál Dönitz pro posádky svých ponorek zavedení Ponorkového válečného odznaku. Hodlal tak navázat na Válečný ponorkový odznak, který založil 1. února 1918 císař Vilém II. „pro osádky ponorek jako výraz uznání jejich válečných zásluh“.

Na tento podnět založil tedy 13. října 1939 vrchní velitel Kriegsmarine, velkoadmirál Raeder, Ponorkový válečný odznak (U-Boots-Kriegsabzeichen). V ustanovení o zřízení odznaku bylo uvedeno mj. následující:

„Tímto nařizuji zavedení Ponorkového válečného odznaku pro posádky ponorek.

Odznak může být udělen všem důstojníkům, poddůstojníkům a mužstvu, kteří se osvědčili na dvou a více plavbách proti nepříteli. Od této podmínky může být v případě zranění upuštěno. (more…)

Pro důstojníky, poddůstojníky a mužstvo jednotek protiletadlového dělostřelectva pozemní armády (jednotky protiletadlové obrany na ochranu vojenských cílů Wehrmachtu) schválil 18. července 1941 vrchní velitel pozemní armády generál polní maršál von Brauchitsch založení Odznaku protiletadlového dělostřelectva pozemní armády.

Předlohou pro něj se stal bojový odznak protiletadlového dělostřelectva Luftwaffe, který byl založen 10. ledna 1941 vrchním velitelem Luftwaffe. (more…)

Odznak pro výsadkáře Luftwaffe byl založen 5. 11. 1936 Hermannem Göringem. Byl udělován příslušníkům výsadkových jednotek a parainstruktorům po úspěšném absolvování paravýcviku a obdržení výsadkářského průkazu. Oprávnění k nošení odznaku bylo po 12 měsících přezkoumáno – nositel musel doložit minimálně 6 seskoků v průběhu 12 posledních měsíců.

Výsadkářský průkaz se záznamy o seskocích

(more…)

V prvních měsících a letech 2. světové války hrálo německé bitevní loďstvo ještě významnou roli. Pro tyto jednotky založil vrchní velitel Kriegsmarine Odznak pro posádky bitevních lodí a křižníků (Flotten-Kriegsabzeichen – dále jen FKA) svým výnosem z 30. dubna 1941:

„1. V boji proti Anglii způsobily bitevní lodě a křižníky na svých odvážných výpravách   protivníkovi citelné ztráty a tím ještě zúžily blokádu Anglie.

Jako výraz uznání těchto činů zřizuji Válečný odznak pro nasazené posádky bitevního loďstva.

2. Odznak může být udělen členům posádek bojově nasazených bitevních lodí a křižníků, kteří splnili podmínky pro udělení, včetně členů padlých a zemřelých. Udělení provádí velitel námořního svazu.

3. Odznak může být udělen i posádkám jiných, v rámci bitevního loďstva nasazených plavidel, pro něž není určen žádný jiný námořní odznak. V tomto případě provádí udělení posádkám lodí nadřazený velitel v minimální hodnosti kontraadmirála. (more…)

Během prvního podzimu a zimy ruského polního tažení byli němečtí řidiči na tamních pověstných nezpevněných komunikacích konfrontováni se značnými obtížemi. S cílem vyjádřit uznání vojenským řidičům za jejich výkony v nejtěžších podmínkách byl výnosem Adolfa Hitlera ze dne 23. 10. 1942 založen Odznak pro osvědčené řidiče. Byl oceněním za válečné nasazení pro zvláště schopné řidiče, a to ve třech třídách – ve zlatě, stříbře a bronzu. (more…)

Odznak pro piloty byl založen v r. 1935 Hermannem Göringem. Udělován byl jednak pilotům po ukončení pilotního výcviku a dále úředníkům a vojákům Luftwaffe, kteří byli před válkou nositeli odznaku pro piloty případně pro posádky vzducholodí. Rezervisté obdrželi tento odznak v případě, že byli držiteli průkazu pilota vojenských letadel a úspěšně složili minimálně jednu zkoušku pro rezervisty. Odznak mohl být udělen minimálně jeden rok od začátku základního pilotního vzdělávání. Od r. 1939 byla tato lhůta zkrácena na 9 měsíců. (more…)

V roce 1941, jak se postupně válka protahovala a probíhající boje byly stále těžší, začal se na frontách projevovat nedostatek vyššího druhu vyznamenání, a to zejména pro vojáky, kteří již byli za svoje skvělé výkony v boji vyznamenáni Železným křížem 1. třídy a nadále prokazovali svoji statečnost před nepřítelem, avšak tyto jejich hrdinské činy ještě nesplňovaly předpoklady pro udělení nejvyššího vyznamenání Rytířského kříže Železného kříže. Za účelem vyznamenat i tyto výjimečné vojáky byl vrchním velitelem Wehrmachtu založen 28. 9. 1941 tzv. Válečný řád Německého kříže (Der Kriegsorden des Deutschen Kreuzes). (more…)

« Older Posts — Newer Posts »