Živou debatu sběratelů na fóru Aukra vyvolaly zde přes veškerá upozornění administrátorům Aukra (ostatně jako vždy) prodané kopie Odznaku vítězů Říšské profesní soutěže HJ (Reichsberufswettkampfabzeichen HJ). V případě zlatého stupně pro říšské vítěze (Reichssieger) se tato kopie prodala za velmi vysokou částku 24.000,- Kč (což je však stále třetina skutečné sběratelské hodnoty tohoto odznaku). V zápětí se pak vynořily nabídky dalších kopií od stejného výrobce. Proto si zde ukážeme hlavní rozdíly mezi originálem a kopií.

Kopie REICHSSIEGER 1944

JIž pouze elementární znalost výrobních poměrů v Německu v r. 1944, kdy již platil striktní zákaz používání kvalitních barevných kovů (tombak, stříbro) a smaltu, by zájemce od této kopie odradila. Pamatujme si tedy, že odznaky z pozdního období války jsou v naprosté většině vyrobeny z tzv. “válečného kovu” (”Kriegsmetall”), kterým byl nejčastěji zinek (toto se týká nejen odznaků a vyznamenání, ale i např, výstrojních součástí (knoflíky, opaskové přezky, spony apod.) . Odznak pro Říšské vítěze s letopočtem 1944 je nejvzácnější a za celou svoji sběratelskou praxi jsem jej v originále nespatřil. Ale zpět k této kopii a rozdílům od originálu:

Nejvýraznější rozdíly aversu:

1) vzdálenost mezi nápisem a hlavou orlice (more…)

Problematika vyznamenávání aktivních občanů Protektorátu Čechy a Morava byla v Říši několikrát projednávána. Již r. 1941 měl prezident Hácha naznačit u příležitosti zrušení stanného práva R. Heydrichem možnost ocenění věrnosti Říši. Tento návrh projednával údajně K.H. Frank s Hitlerem, který jej rázně zamítl z poukazem na 1. sv. válku, kdy Češi zradili Rakousko-Uherskou říši. Návrh se opět objevil v situační zprávě R. Heydricha stranickému vedení v Berlíně č. 79 z 18. 5. 1942. V dopise Bormannovi zdůraznil, že je proti zřizování nějakého řádu pro občany Protektorátu, neboť tím by se Protektorátu přiznala jistá samostatnost. Zmínil však alternativu udělit některé německé vyznamenání s následnou možností německého státního občanství.

Přesto v dalších letech, pod vlivem porážek Německa na všech frontách, se již objevuje nutnost ocenit uvědomělé loajální Čechy a zejména členy protektorátní vlády a posílit tak klesajícího ducha a víru v konečné vítězství Říše. Proto výnosem z 4. 6. 1944 zakládá státní ministr Karl Hermann Frank vyznamenání pro příslušníky Protektorátu, kteří příkladně prokázali svůj smysl pro povinnost v oblasti průmyslu, zemědělství, techniky nebo kultury i svoji neustálou připravenost k nasazení pro Říši. Vyznamenání neslo název „Der Ehrenschild des Protektorates Böhmen und Mähren mit dem Herzog-Wenzel-Adler“ (“Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou“) (často je užíván zkrácený název „Svatováclavská orlice“). (more…)

V rámci založení Vyznamenání za věrné služby v civilním státním sektoru (Treudienst-Ehrenzeichen) bylo také Vůdcem a říšským kancléřem založeno 30. ledna 1938 „u příležitosti pátého návratu Dne národního povstání“ Policejní služební vyznamenání (Polizei-Dienstauszeichnung).

Toto služební vyznamenání bylo po vzoru podobných vyznamenání z minulých dob založeno ve třech stupních.

1. stupeň s dubovými ratolestmi a číslicí „40“ za 40 let věrných služeb (až od 12. 8. 1944) – RRR!

1. stupeň za 25 let věrných služeb

2. stupeň za 18 let věrných služeb

3. stupeň za 8 let věrných služeb (more…)

Pozůstalost získána od paní C., vnučky pana Přemysla Jankovského (+1975), osobního dozorce K. H. Franka z Pankrácké věznice (na fotografii po Frankově pravici). / Der Nachlaß wurde von Frau C., Enkelin von Herrn Přemysl Jankovský (+1975) erworben. P. Jankovský war Franks persönlicher Aufseher in der Haft in Prag - Pankratz 1945 - 1946 (auf dem Bild links).

Fotografie K. H. Frank na lavici obžalovaných / K. H. Frank auf der Anklagebank (”K. H. Frank hört aufmerksam der Anklage über Vernichtung des Dorfes Lidice zu.”)

Fotografie K. H. Frank po popravě / K. H. Frank nach der Hinrichtung

Stvrzenky za cigarety - “Převzal K. H. Frank” / Zigarettenquittung - “von K. H. Frank übernommen” (more…)

Zkušenosti, získané v prvních měsících války ukázaly Vrchnímu velení pozemní armády, že je k dosud užívanému Pěchotnímu útočnému odznaku nutno doplnit ještě další útočný odznak. Proto vydal 1. června 1940 vrchní velitel pozemní armády, Generálplukovník von Brauchitsch následující výnos:

„Pro vojáky všech ostatních zbraní, včetně dělostřelectva, kteří bojují společně s pěchotou a tanky a splní s vlastní jednotkou podmínky pro udělení Pěchotního útočného odznaku, zakládám zvláštní útočný odznak se stejným zaměřením jako Pěchotní útočný odznak s účinností od 1. 6. 1940.“

Udílení Všeobecného útočného odznaku (Allgemeines Sturmabzeichen, dále jen ASA) započala 1. 6. 1940.

Podmínky pro udělení ASA, vydané ve stejném dni, se opírají o podmínky pro udělení Pěchotního útočného odznaku. Následují články 1 až 3 tohoto dokumentu: (more…)

 

Založení Pěchotního útočného odznaku bylo nařízeno vrchním velitelem pozemní armády generálplukovníkem von Brauchitschem. Práce s ním spojené započaly začátkem prosince 1939. Umělecký výtvarný návrh byl vypracován firmou C. E. Juncker z Berlína na základě údajů  vrchního velení pozemní armády a spolupráce s ním. Firma dodala jedenáct výkresů a dvě skici, které byly vypracovány podle následujících principů: puška se vztyčeným bajonetem jako symbol útočící pěchoty v orámování z dubových ratolestí s výsostným znakem pozemní armády. Z předložených návrhů byl vrchním velitelem pozemní armády vybrán jeden, který byl následně firmou C. E. Juncker zhotoven ze zinkového plechu. (more…)

Čas od času se objeví tato kopie Odznaku “Flak Luftwaffe”. Výtvarně a konstrukčně vychází z níže vyobrazeného neznačeného originálu. Šipky označují nejvýraznější odchylky. Hlavní velmi snadno najdeme na reversu - větší rozměr pantu jehly, velkoplošný prolis, v němž se nachází logo výrobce Adolfa Scholzeho. Originály s tímto logem však neexistují!

Kopie (more…)

Velmi kvalitní, ale dobře rozpoznatelná kopie. Nejvýraznější odchylky jsou označeny šipkami, nejmarkantnější je tvar jehly a umístění loga výrobce (originály jej mají “vzhůru nohama” nad háčkem.

Kopie (more…)

Boj německé Branné moci proti Sovětskému svazu poprvé ukázal novou formu střetnutí s protivníkem – boj proti partyzánům. V dřívějších bojích se sice objevili Guerillas nebo Franctireurs, ale skrytý boj proti protivníkovi ve velkém měřítku se poprvé objevil až na východní frontě. Způsob boje partyzánů byl nový jen pro německé vojáky, ne však pro sovětské bojovníky, v jejichž historii bylo partyzánství na velkém zřeteli již od občanské války. Přípravy na partyzánský boj byly v Sovětském svazu obvyklé odjakživa, ale teprve nasazení proti německým okupantům zformovalo partyzánský boj v sice ne rozhodující, ale přesto velmi významnou zbraň. Je však třeba dodat, že partyzáni významně bojovali proti němcům také na Balkáně – v Jugoslávii a v posledních fázích války rovněž v Itálii a Francii.

Tyto události vedly k založení Odznaku za boj proti partyzánům. Zatímco v sovětské terminologii byl, resp. je, pojem „partyzán“ pozitivní, vydal Reichsführer-SS na podzim 1942 nařízení, podle kterého musel být místo termínu „partyzán“ zaveden pojem „bandita“. U nás užívaný překlad názvu odznaku, který je použit i v tomto článku, tedy není přesný a používá Himmlerem zamítnutý pojem „partyzán“. Dne 29. ledna 1944 založil „Vůdce“ Odznak za boj proti partyzánům. Text zakládajícího výnosu následuje v plném znění: (more…)

Poté, co Luftwaffe sestavila pod tíhou situace na východní frontě svoje polní jednotky, tzn. musela s přibývající intenzitou zasahovat do pozemních operací, bylo nasnadě založení bojového odznaku pro tyto jednotky.

Založení provedl říšský ministr pro letectví a vrchní velitel Luftwaffe výnosem o následujícím znění:

„S ohledem na skutečnost, že druh boje na jednotlivých frontách s přibývající měrou vyžaduje aktivní podíl všech zbraní Luftwaffe na pozemních vojenských akcích, povoluji zavedení výše vyobrazeného „Odznaku za pozemní boj Luftwaffe“ jakožto viditelného znamení uznání za osvědčení se při frontovém nasazení v oblasti pozemního boje.

Udílení Odznaku za pozemní boj bude realizováno podle přiložených Podmínek pro udělení. Udělení „honoris causa“ výslovně vylučuji. Přesným dodržováním podmínek pro udělení pověřuji kompetentní velitele.“

Téhož dne datované podmínky pro udělení jsou velice obsáhlé a jsou rozděleny na 3 kapitoly (I. Podmínky pro udělení, II. Návrh na udělování a III. Všeobecné). Z historického hlediska je zajímavá především kapitola, z níž odstavce 1 a 2 jsou následně citovány v plném znění: (more…)

« Older Posts — Newer Posts »