Pro důstojníky, poddůstojníky a mužstvo jednotek protiletadlového dělostřelectva pozemní armády (jednotky protiletadlové obrany na ochranu vojenských cílů Wehrmachtu) schválil 18. července 1941 vrchní velitel pozemní armády generál polní maršál von Brauchitsch založení Odznaku protiletadlového dělostřelectva pozemní armády.

Předlohou pro něj se stal bojový odznak protiletadlového dělostřelectva Luftwaffe, který byl založen 10. ledna 1941 vrchním velitelem Luftwaffe.

Podmínky pro udělení

Dle podmínek k udělení ze stejného dne mohl být nově založený bojový odznak udělen:

„a) Příslušníkům lehkého protiletadlového dělostřelectva pozemní armády za minimálně pět sestřelů děly jediné baterie, a to velitelům baterie, velitelům děla a obsluze děla, pokud se tito bezprostředně na sestřelu podíleli.

b) Příslušníkům těžkých protiletadlových baterií pozemní armády za minimálně pět sestřelů, pokud se tito bezprostředně na sestřelu podíleli.

c) Velitelům na sestřelech se podílejících jednotek, i když tito sami neřídili palbu, a sice:                   představeným velitelům rot a baterií, pokud polovina obsluh protiletadlových děl z jim podřízených jednotek obdržela Odznak protiletadlového dělostřelectva a oni byli veliteli během bojových akcí, za které byl odznak jejich podřízeným udělen.

Udělování odznaku provádělo vrchní velitelství Wehrmachtu. Výnosem ze 4. září 1942 pozměnilo Vrchní velitelství Wehrmachtu podmínky k udělení. Důvodem pro tyto úpravy se staly dosavadní zkušenosti a také zamýšlené sloučení s téhož roku vydanými podmínkami pro udělení Odznaku protiletadlového dělostřelectva Luftwaffe. Tímto bylo pevně stanoveno, kdo byl oprávněn k nošení odznaku a kdo ne. Např. obsluha vozidel přepravujících protiletadlové zbraně byla uznána za oprávněnou pouze v případě přímého podílu na bojových akcích. Aby byly odstraněny nevýhody těchto vojáků ve smyslu menší šance na udělení odznaku, byli občas zařazováni na bojové pozice.

Výtvarný návrh odznaku byl vytvořen berlínským grafikem Ernstem Wilhelmem Peekhausem a největší podíl na výrobě měla známá firma C. E. Juncker z Berlína. Odznak byl udělován společně s udílením dekretem, který vyhotovovala Inspekce protiletadlového dělostřelectva pozemní armády.

Výtvarné zpracování

Avers: Oválný dubový věnec sestávající z osmi dubových listů, mezi nimiž jsou umístěny žaludy. Uprostřed věnce je těžký protiletadlový kanón namířený vpravo nahoru, jehož hlaveň přečnívá pravou horní část věnce. V horní části věnce nad flakem je znak pozemní armády – orlice se svěšenými křídly svírající v pařátech našikmo postavený hákový kříž.

Revers: Bez výtvarného zpracování, závěsný systém dle výrobce. Značený výrobcem i neznačený. Vyráběly se pouze plné masivní odznaky.

Materiál: Postříbřený tombak nebo zinek.

Miniatura 9 mm

Miniatury: 9 a 16 mm na špendlíku

Udílecí dekret: Předával se udílecí dekret s vyobrazením odznaku nebo bez něj. Existovalo více výtvarných návrhů.

Odznak byl předáván v papírovém sáčku s názvem odznaku psaným ve švabachu.

Způsob nošení: Na levé straně uniformy, podle předpisu vždy pod případným Železným křížem 1. třídy.