Mezi českými sběrateli došlo u tohoto odznaku k obecnému vžití názvu „Tankový odznak“ nebo hovorově „Tankán“. Přesnější překlad názvu odznaku je však Odznak pro posádky bojových obrněných vozidel, neboť jak uvidíme v následujícím textu, jeho udělování nebylo striktně omezeno na posádky tanků.

***

13. července 1921 založil ministr Říšské obrany (Reichswehru) „v upomínku na zásluhy mírovou smlouvou rozpuštěných jednotek bojových vozidel (tanků)“ pro bývalé osádky německých bojových vozidel (německých tanků A7V a britských kořistních tanků) Odznak bojových vozidel (Kampfwagen-Abzeichen).

Německý tank A7V

Odznak bojových vozidel (Kampfwagen-Abzeichen)

Inspekce pro tankové jednotky pozemní armády si vyžádala v letech 1936 – 1937 po vyhlášení volného zbrojení bojový odznak pro osádky tohoto nového druhu zbraně. Než se mu však budeme v tomto článku věnovat, je třeba zmínit ještě jeden odznak:

Odznak pro tankové jednotky Legie Condor (Panzertruppenabzeichen der Legion Condor)

Tento odznak se stal zvláštní dekorací, určenou speciálně pro tankisty konkrétní jednotky – Legie Condor. Již na podzim roku 1936, v prvních týdnech nasazení německých tankových jednotek Legie Condor ve Španělsku, vzešla z řad jejich příslušníků řada návrhů na bojový odznak, který by odlišil německé dobrovolníky od ostatních příslušníků španělských jednotek generála Franca. Tyto návrhy vycházely ze skutečnosti, že uniformy příslušníků Legie Condor byly do značné míry podobné španělským uniformám. Jelikož Odznak bojových vozidel (Kampfwagen-Abzeichen), někdy také označovaný jako Odznak německých jednotek bojových vozidel (Abzeichen der deutschen Kraftfahrkamftruppe) z 1. světové války (viz výše v tomto článku) byl příslušníkům německých tankových jednotek ve Španělsku známý, bylo nasnadě, vytvořit nyní nový zamýšlený odznak v podobném výtvarném provedení. Z předběžných návrhů, vzniklých mezi příslušníky bojových jednotek, určil velitel německých tankových jednotek ve Španělsku plukovník v. Thoma konečně platný návrh, který vedl k finální podobě odznaku (viz níže).

Udělování odznaku, která byla prováděna během polního tažení ve Španělsku plukovníkem v. Thomou, byla zastavena s ukončením bojových operací na podzim 1939.

Podmínky pro udělení: Příslušník tankových jednotek, navržený na udělení odznaku, musel strávit minimálně 3 měsíce na bojišti a během této doby se nesměl dopustit žádného selhání.

Vrchní velitel pozemní armády, generálplukovník von Brauchitsch, uznal tento vojenský odznak 10. července 1939 výnosem, který následuje v plném znění:

„Odznak pro tankové jednotky Legie Condor.

Jako uznání vynikajících výkonů tankových jednotek ve Španělsku 1936 – 1939 povoluji, aby odznak, udělovaný velitelem německých tankových jednotek ve Španělsku, mohl být dále nošen na uniformě vyznamenanými vojáky během služby i mimo ni.

Podmínky pro vykonání shora uvedeného výnosu:

1. P r o v e d e n í: Odznak sestává z oválného dubového věnce, ve kterém se nachází nad

tankem umrlčí lebka.

Materiál: stříbro, rozměry: 4,8:6 cm.

2. Z p ů s o b n o š e n í: Na levé straně uniformy v hrudní části.

3. Škola tankových jednotek předloží O. K. H./In (Vrchnímu velení pozemní armády) do 15. 8. 1939 seznam vyznamenaných tímto odznakem.

4. Udílecí dekrety budou zaslány Škole tankových jednotek k následnému předání vyznamenaným.

O. K H., 10. 7. 39“

Raznice pro odznaky, udělované ve Španělsku, byly zhotoveny dnes neznámou firmou v Lisabonu. Celkem bylo uděleno 415 Odznaků pro tankové jednotky Legie Condor osádkám tanků a samohybných děl.

Po válce byly vyráběny různými výrobci kopie tohoto odznaku. Originální odznaky, stejně jako udílecí dekrety jsou velice vzácné.

Výtvarné zpracování

Avers: Uprostřed oválného dubového věnce, dole svázaného členitou mašlí se nachází nad ve spodní části umístěným tankem neurčitého typu velká umrlčí lebka s hnáty.

Revers: Bez výtvarného zpracování. Známá jsou pouze dutá provedení bez značky výrobce. Jehla je umístěna výhradně horizontálně.

Materiál: Odznaky byly nejprve vyráběny z postříbřené mosazi a alpaky, později ze stříbra. Stříbrné exempláře byly předány všem vyznamenaným na konci roku 1939. Jeden jediný exemplář byl vyroben ze zlata španělskou klenotnickou firmou a obdržel jej po skončení španělské občanské války při velké slavnostní přehlídce od příslušníků tankových jednotek Legie Condor jejich velitel, plukovník Wilhelm Josef Ritter von Thoma (1891 – 1948).

Wilhelm Josef Ritter von Thoma

Miniatury: Pro nošení na civilním obleku byly vyráběny miniatury na vodorovném či svislém špendlíku. Byly zhruba o poloviční velikosti odznaku (tedy cca 24 x 30 mm).

Etuje: O etujích pro Odznaky pro tankové jednotky Legie Condor není autorovi článku nic známo.

Udílecí dekret: Již během pobytu ve Španělsku byly vystavovány předběžné dekrety o udělení, které byly vyznamenaným předávány společně s odznakem. Další oficiální dekrety byly předávány po oficiálním uznání tohoto odznaku v r. 1939 a později (viz foto).

Způsob nošení: Na levé straně hrudníku, vždy pod případným Železným křížem 1. třídy.

***

Odznak pro posádky bojových obrněných vozidel 1939 (Panzerkampfabzeichen 1939)

Na základě všeobecné žádosti příslušníků pancéřových jednotek, zastupovaných generály pancéřových jednotek, velícími generály a veliteli tankových divizí a pluků, podala inspekce pancéřových jednotek v říjnu 1939 k vyšším místům návrh na zavedení Odznaku pro posádky pancéřových vozidel (Panzerkampfwagen-Abzeichen). Výnos pozemní armády z 27. prosince 1939 zveřejnil poté založení tohoto odznaku. Text ustanovení o založení odznaku byl následující:

„Povoluji zavedení Tankového bojového odznaku, podle mně předloženého vzoru.

Berlín, 20. prosince 1939

Vrchní velitel pozemní armády von Brauchitsch

generálplukovník“

Podmínky pro zavedení odznaku Vrchního velení pozemní armády ze stejného dne upravily především podmínky pro jeho udělení. Citace jejich odstavců 1, 2, 3, 4, a 9 následuje v plném znění:

„1. Odznak pro posádky pancéřových vozidel může být udělen důstojníkům, poddůstojníkům a mužstvu pancéřových jednotek, kteří se od 1. 1. 1940 osvědčili v boji minimálně třikrát ve třech různých dnech jako velitelé pancéřových vozidel, příp. velitelských vozidel, střelci, řidiči nebo radisté, přičemž se tyto osádky pancéřových vozidel musely samy aktivně podílet na boji.

2. Odznak pro posádky pancéřových vozidel bude nošen ve službě i mimo ni na levé hrudní části uniformy jako bojová vyznamenání dle Armádní výstrojové směrnice (H. A. O. - Heeres-Anzugs-Ordnung) H. Dv. 122 – odst. B., č. 28, způsob nošení B)

3. Odznak pro posádky pancéřových vozidel sestává z oválného dubového věnce, ve kterém se nachází tank; v horní části dubového věnce je umístěn výsostný znak Wehrmachtu.

4. Odznaky pro posádky pancéřových vozidel budou udělovány veliteli tankových divizí.

…

9. Držitelství Odznaku bojových vozidel (Kampfwagen-Abzeichen) z 1. sv. války nezprošťuje povinnosti splnit podmínky pro udělení Odznaku pro posádky pancéřových vozidel z odstavce 1.“

Výtvarný návrh byl zhotoven uměleckým malířem a grafikem Ernstem Peekhausem z Berlína. Nástroje na výrobu odznaku vyrobila firma C. E. Juncker, Berlín, která zároveň vyrobila i první série odznaku.

1. června 1940 založil vrchní velitel pozemní armády Walther von Brauchitsch „jako uznání při mnoha útocích prokázaných zásluh všech složek pozemní armády a jako popud k plnému nasazení každého jednotlivého muže“ Odznak pro posádky pancéřových vozidel v bronzu (Panzerkampfwagenabzeichen in Bronze). Mohl být udělen příslušníkům motorizovaných střeleckých oddílů (Schützen-Regiment mot.), praporů kolových obrněných vozidel v rámci pancéřových divizí (Kradschützenbataillon der Panzerdivision) a obrněných průzkumných jednotek (Panzerspäh-Einheiten) za předpokladu splnění stejných podmínek pro udělení jako u odznaku ve stříbře. Ve stejnou dobu byl změněn oficiální název z Panzerkampfwagen-Abzeichen na Panzerkampf-Abzeichen (dále v textu tohoto článku již jen PKA).

Příklad kolového obrněného průzkumného vozidla - SdKfz 231 (6 Rad), jehož osádka mohla obdržet PKA v bronzu

Dne 31. prosince 1942 pozměnilo Vrchní velení pozemní armády podmínky pro udělení PKA následujícím způsobem:

„Osádky kolových obrněných průzkumných vozidel mohou splnit předpoklady pro udělení PKA ve stříbře, pokud při boji postupují s bojujícími tanky v nejpřednější linii a osvědčí se v přímé palbě nepřátelských zbraní ve třech různých dnech.

Příslušníci opravárenských skupin v rámci tankových jednotek mohou splnit předpoklady pro udělení PKA ve stříbře, pokud se osvědčí při opravách bojujících tanků v nejpřednější linii ve třech různých dnech.“

8. září 1942 rozšířilo Vrchní velitelství pozemní armády oprávnění získat PKA na zdravotnické důstojníky a personál a o den později bylo toto přenesené oprávnění, které se vymykalo dosavadní praxi, zveřejněno.

Kdy byly první PKA uděleny, nebylo doposud přesně zjištěno. Jelikož po nasazení tanků během tažení do Polska nevznikly žádné nároky na udělování těchto odznaků, mohla se první udělování odehrávat poprvé při nasazení v Norsku, případně ve větší míře po 10. květnu 1940. Také celkový počet udělených PKA nebude již nikdy možno zjistit.

Výtvarné zpracování

Avers: Uprostřed oválného dubového věnce, dole ozdobně rozděleného, je německý tank (pravděpodobně PzKpfw IV), který svojí levou přední částí překrývá dubový věnec. Horní část věnce překrývá sedící orlice se svěšenými křídly svírající v pařátech na hranu postavený hákový kříž (znak pozemní armády). V případě dobových originálů se vždy hákový kříž dotýká spodní hranou věže tanku. Některé detaily reliéfu (např. hlava orlice) se u jednotlivých odznaků liší v závislosti na výrobci.

Dutá, polodutá a masivní ražba

Revers: Bez výtvarného zpracování, závěsný systém dle výrobce. Existují masivní, duté nebo poloduté ražby. Existují značené exempláře se značkami výrobce na různých místech reversu i odznaky neznačené.

Materiál: Postříbřený / pobronzovaný tombak nebo zinek.

Miniatury: V obchodech s vyznamenáními, případně v obchodech LDO (Leistungsgemeinschaft Deutscher Ordenshersteller) byly k dostání miniatury na špendlíku o velikosti 9 a 16 mm pro nošení na klopě civilního obleku.

POZOR! Dobová existence stužkových miniatur s kovovými zmenšeninami odznaků není prokázána, proto je třeba pohlížet na ně jako na falza.

Etuje: PKA byl předáván v papírovém sáčku s potiskem názvu odznaku nebo v obyčejném papírovém kartonu bez potisku. Dobové etuje pro PKA neexistují.

K odznaku byl předáván udílecí dekret. Existovalo více výtvarných provedení.

Způsob nošení: Na levé straně uniformy, vždy předpisově pod případným Železným křížem 1. třídy. Pokud byl voják zároveň nositelem Odznaku za zranění, musel být tento umístěn o úroveň níže, napravo či nalevo od PKA, neboť ten byl Odznaku za zranění svojí hodnotou nadřízen.

***

Odznak pro posádky bojových obrněných vozidel s počtem nasazení (Panzerkampfabzeichen mit Einsatzzahl)

22. června 1943 byly vytvořeny výnosem Vrchního velení pozemní armády vyšší stupně PKA. Z delšího textu tohoto výnosu následuje výběr několika odstavců v jejich plném znění:

„1. Vůdce povolil zavedení vyšších stupňů k PKA jako uznání stále nově prokazované schopnosti k nasazení v tancích útočících příslušníků jednotek těžkých zbraní.

2. Vyšší stupně k PKA budou zhotoveny podle zvláštního vzoru s číslem 25 pro II. stupeň, číslem 50 pro III. stupeň a číslem 75 a 100 pro IV. stupeň.

3. Mohou být uděleny takto:

II. stupeň po 25 započitatelných nasazeních,

III. stupeň po 50 započitatelných nasazeních,

IV. stupeň po 75 započitatelných nasazeních, a to:

PKA ve stříbře osádkám tanků z tankových jednotek,

PKA v bronzu osádkám tanků a obrněných vozidel z obrněných průzkumných jednotek (Panzerspäheinheiten)

Všeobecný útočný odznak (Allgemeines Sturmabzeichen – dále v textu jen ASA) příslušníkům jednotek samohybných děl (Sturmgeschützeinheiten a Sturmpanzereinheiten) a stíhačů tanků (Panzerjägereinheiten).

IV. stupeň může být po 100 nasazeních obnoveně udělen s číslicí „100“.

4. Může být nošen pouze jeden bojový odznak, nižší stupně však zůstávají nositeli v upomínku.

8. a) Období pro započítávání nasazení pro PKA a ASA začíná od 1. 7. 1943, za již udělené PKA nebo ASA se však započítají 3 dny nasazení z období před 1. 7. 1943 bez dalšího prokazování.

b) Mimo to jako vyzdvižení zasloužilých starých frontových bojovníků, kteří prodělali nepřerušené nasazení na východě nebo v Africe po 22. 6. 1941, může být po svědomitém přezkoumání u velitelů jejich jednotek započteno

15 měsíců služby jako 25 dní nasazení

12 měsíců služby jako 15 dní nasazení

8 měsíců služby jako 10 nasazení.

Post velení, zranění (omrznutí) nebo dovolená až do délky jedné čtvrtiny výše zmíněných lhůt se nepovažuje za přerušení nasazení.

c) Velitel divize může udělit vyšší stupně k PKA nebo ASA těm vojákům, kteří kvůli těžkému zranění již neměli příležitost k dalším započitatelným nasazením. Zde musí navržení prokázat

pro získání II. stupně minimálně 18 dnů nasazení,

pro získání III. stupně minimálně 35 dnů nasazení,

pro získání IV. stupně minimálně 60 dnů nasazení.“

Další změny v podmínkách pro udělení v souvislosti se situací na frontě byly vydány 4. září 1943 a 2. září 1944. Poslední výnos o změnách z 1. prosince 1944 následuje nyní v plném znění:

„Oddíly stíhačů tanků (Panzerjäger), které jsou vyzbrojeny následujícími zbraněmi:

Jagdpanzer 38,

Jagdpanzer IV,

Jagdpanther,

Jagdtiger,

Sturmgeschütz III. a IV.

obdrží PKA ve stříbře. Ostatní oddíly stíhačů tanků obdrží jako doposud ASA.“

Pod tímto odkazem najdete seznam nositelů vyšších stupňů PKA: Seznam nositelů

Po válce se na trhu vynořily PKA s číslem „200“. Intenzívní průzkum mezi příslušníky tankových jednotek (např. 4. 7. 8. 10 a 23. tankové divize), stejně jako známými tankovými veliteli, jako jsou generál Heinrich Eberbach nebo generálplukovník Dr. Karl Mauss, nepřinesl žádnou stopu po udělování PKA s tímto vysokým číslem.

Výtvarné zpracování

PKA ve stříbře s počtem nasazení “25″

Avers: Výtvarné zpracování je námětově shodné s PKA bez počtu nasazení, tank je však výtvarně odlišný, má nižší a širší profil a pod pásy drtí klády. Odznak je třídílný (plus díly závěsného systému), samostatný díl – tank – je připevněn k základnímu dílu – věnci se znakem Wehrmachtu – pomocí dvou nýtů. Do lůžka ve spodní části základního dílu je připevněna destička s plastickou ozdobnou číslicí „25“.

Revers: Bez výtvarného zpracování. Závěsný systém dle výrobce. Na reversní straně tanku či věnce bývá někdy značka výrobce. Tank je vždy polodutý, věnec masivní či polodutý.

PKA ve stříbře s počtem nasazení “50″

Je shodný s PKA „25“, liší se pouze destička s počtem nasazení.

PKA ve stříbře s počtem nasazení “75″

Výtvarné zpracování je námětově shodné s PKA bez počtu nasazení a PKA „25“. Tank je opět výtvarně odlišný a chybí pod ním klády. Věnec působí hranatějším dojmem. Vícedílnost a spojení dílů jsou shodné jako u PKA „25“. Exemplář na fotografii má zlacení věnce setřené / absorbované základním materiálem.

PKA ve stříbře s počtem nasazení “100″

Je shodný s PKA „75“, liší se pouze destička s počtem nasazení.

Materiál:

PKA s počtem nasazení ve stříbře: Výhradně zinek. U odznaků s počtem nasazení „25“ a „50“ je tank tmavě brynýrovaný, věnec se znakem postříbřený, u „75“ a „100“ je tank postříbřený a věnec se znakem pozlacený. Destičky s čísly byly vyráběny z tombaku nebo zinku.

PKA s počtem nasazení bronzu: Výhradně zinek. U odznaků s počtem nasazení „25“ a „50“ je tank tmavě brynýrovaný, věnec se znakem pobronzovaný, u „75“ a „100“ je tank pobronzovaný a věnec se znakem pozlacený. Destičky s čísly byly vyráběny z tombaku nebo zinku.

PKA ve stříbře s počtem nasazení “50″

PKA ve stříbře s počtem nasazení “100″

Miniatury: 16 mm na špendlíku (foto originálu není k dispozici).

Etuje: Stejný princip jako u PKA bez počtu nasazení (foto originálu není k dispozici).

K odznaku byl předáván udílecí dekret. Existovalo více výtvarných provedení (foto originálu není kdispozici).

Způsob nošení: Shodný jako u PKA bez počtu nasazení.

***

Použitá literatura:

Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994, 7. vydání