Pages

O těchto stránkách

Odznak za zranění (Verwundeten-Abzeichen)

11th January 2014

***

Odznak za zranění pro německé dobrovolníky ve španělském boji za svobodu (Verwundeten-Abzeichen für deutsche freiwillige im spanischen Freiheitskampf

Výnosem Vůdce a říšského kancléře z 22. května 1939 byl založen Odznak za zranění (Verwundeten-Abzeichen, dále jen VWA). Toto založení navázalo na tradici - 3. března 1918 byl založen Odznak za zranění pro armádu a koloniální jednotky, 24. června 1918 pro Císařské námořnictvo. Byl nošen na hrudi jako vyznamenání.

Výnos z 22. května 1939 měl následující znění:

„§1: Jako čestný upomínkový odznak pro ty německé dobrovolníky, kteří utrpěli zranění vlivem nepřátelských bojových prostředků při potlačení bolševismu při španělském boji za svobodu 1936 / 1939 jako příslušníci Legie Condor nebo ve spolupráci s jejím nasazením, stejně jako příslušníci Německého válečného loďstva (Kriegsmarine), účastnícího se bojových operací ve španělských vodách, zakládám Odznak za zranění.

§2: Odznak za zranění bude stejný jako tentýž odznak ze světové války, vyzdobený navíc na špici stojícím hákovým křížem, umístěným na ocelové přílbě.

§3: Odznak za zranění bude podle počtu zranění udělován buď v černém nebo stříbrném provedení.

§4: Odznak bude nošen na levé části hrudi.

§5: Podmínky pro udělení vyhlásí šéf Vrchního velení Wehrmachtu (OKW)“

Následuje výtah z Podmínek pro udělení Vrchního velení Wehrmachtu ze 17. srpna 1939:

„1. Z udělení jsou vyjmuta onemocnění a nehody v boji, pokud tato nevznikla přímým působením nepřátelských bojových prostředků.

2. Odznak za zranění bude udělován v černém provedení za jedno nebo dvě zranění, v matně bílém provedení za tři a více zranění. Více zranění vlivem jediného úderu platí jako zranění jedno.

Když byl VWA pro německé dobrovolníky ve španělském boji za svobodu založen pouze ve dvou stupních – černém a matně bílém (stříbrném), byla různými firmami produkována i pozlacená provedení. Tyto VWA ve zlatě však nebyly založeny ani udělovány.

Celkem bylo příslušníkům Legie Condor uděleno 182 černých a 1 stříbrný odznak. V tomto momentě zajisté vyvstane otázka, jak se mohou ve větší míře vyskytovat tyto VWA ve všech třech provedeních na sběratelském trhu. Odpovědí je fakt, že tento 1. model VWA (pokud nepočítáme VWA z 1. sv. války, který je s ním až na helmě umístěný hákový kříž shodný), byl udělován po vypuknutí 2. sv. války až do r. 1941, kdy nastoupila nová, dle dobového tisku „kvalitativně a technicky vylepšená“ verze odznaku „1939“ – viz další kapitola. Objektivnější je tedy pro tento odznak označení Odznak za zranění 1939, 1. typ. Pokud totiž odznak nepochází z prokázané pozůstalosti po účastníkovi bojů ve španělské občanské válce, nelze ho považovat za Odznak za zranění pro německé dobrovolníky ve španělském boji za svobodu. Odznaky po bojovnících ve Španělsku podložené dokumentací jsou s ohledem na udělený počet kusů samozřejmě extrémně vzácné.

Výtvarné zpracování

Provedení s helmou typu M-16

Vzácnější provedení s helmou typu M-35

Avers: Uprostřed oválného vavřínového věnce, který je dole svázán mašlí, je v případě „plného“ provedení zrnité pole, v jehož prostředku jsou umístěny dva překřížené meče, které se špičkami ostří dotýkají a rukojeťmi překrývají vavřínový věnec. Uprostřed meče zakrývá ocelová přilba typu M-16 (vzácněji i M-35), v jejímž středu je umístěn na špici stojící hákový kříž. Existuje již výše zmíněné „plné“ provedení se zrnitým polem nebo rovněž povolené méně obvyklé „prořezávané“ provedení bez zrnitého pole.

Revers: Bez výtvarného zpracování, závěsný systém dle výrobce. Lze narazit na následující provedení:

Černý stupeň: dutá nebo prořezávaná dutá ražba

Stříbrný stupeň: masivní, dutá nebo prořezávaná dutá ražba

Zlatý stupeň: masivní, dutá nebo prořezávaná dutá ražba

V naprosté většině se vyskytují odznaky bez značení výrobcem. Existují však i odznaky se značkou výrobce na jehle.

Materiál:

pozlacený tombak

postříbřená mosaz, bílý kov (Weißmetall) nebo železo

černěná mosaz, bronz nebo železo

Miniatura 16 mm na jehle

Během své praxe jsem se setkal i stouto vzácnou miniaturou o rozměrech 27×30 mm (vpravo pro srovnání běžný odznak)

Miniatury: 9, 16, a 20 mm na jehle

LDO sáček

Udílecí etuje

Etuje: Odznak byl předáván buď v LDO sáčku nebo v papírové etuji s vypouklým či rovným víkem. V případě zlatého stupně je etuje černá, v ostatních případech vínově červená.

K odznaku byl předáván udílecí dekret. Existovalo více výtvarných zpracování.

Způsob nošení: Na levé straně uniformy, vždy předpisově pod případným Železným křížem 1. třídy.

***

Odznak za zranění 1939 (Verwundeten-Abzeichen 1939)

Výnosem z 1. září 1939 byl založen Odznak za zranění 2. sv. války. Následuje plné znění tohoto výnosu:

„Jako poctu pro ty, kteří byli při statečném nasazení své osoby za vlast zraněni, zakládám Odznak za zranění.

Článek 1

1) VWA bude udělován ve třech stupních: černý za jedno a dvě, stříbrný za tři a čtyři, zlatý za více než čtyři zranění.

2) Dřívější zranění, za která již byl udělen VWA se započítávají.

Článek 2

VWA se rovná VWA ze světové války (1. sv. války – pozn. Autor). Ocelová přílba nese na špici stojící hákový kříž.

Článek 3

VWA bude nošen na levé straně hrudi.

Článek 4

Provedením výnosu pověřuji šéfa Vrchního velení Wehrmachtu v součinnosti se státním ministrem a šéfem Prezidiální kanceláře Vůdce a říšského kancléře.

Vůdce Adolf Hitler

Šéf Vrchního velení Wehrmachtu Keitel

Říšský ministr vnitra Frick

Státní ministr a šéf Prezidiální kanceláře Vůdce a říšského kancléře Meißner

Zásadní jsou především Podmínky pro udělení vydané Šéfem Vrchního velení Wehrmachtu v den založení odznaku. Z jejich obsahu jsou následně uvedeny odstavce 1 až 4 v plném znění:

„1. Podmínky pro udělení odznaku nejsou splněny v případě nemoci či úrazu i tehdy, pokud jsou tyto zapříčiněny nepřítelem, avšak nikoli vlivem jeho bojových prostředků.

2. Více současně utrpěných zranění platí za zranění jediné.

3. Stříbrný odznak může být udělen ihned bez ohledu na počet zranění, pokud zranění vedlo ke ztrátě ruky, nohy nebo oka, či mělo-li za následek úplnou hluchotu nebo s hluchotou hraničící nedoslýchavost. Může být dále udělen postiženým s poraněním mozku nebo těm, kteří utrpěli znetvoření obličeje.

Zlatý odznak může být udělen ihned bez ohledu na počet zranění, pokud postižený vykazuje vlivem jednoho nebo více zranění více v předchozím odstavci uvedených příznaků. Dále může být udělen zraněným, kteří vlivem bojových prostředků oslepli nebo utrpěli zranění mozku, kvůli němuž jsou odkázáni na pečovatelskou pomoc.

4. Nošen smí být pouze naposledy udělený stupeň odznaku. (Odznak za zranění z 1. sv. války a Odznak za zranění pro německé dobrovolníky ve španělském boji za svobodu musí být tedy při novém udělení odloženy.)“

V následujících měsících a letech až do konce války vyšly k Oznaku za zranění četné kratší či delší texty. Následuje pro informaci jejich výběr ve zkráceném znění:

O.K.W. (Oberkommando der Wehrmacht) 27. X. 1939

Zranění vlivem nepřátelských bojových prostředků budiž postavena na roveň zraněním či poškozením, která vznikla v rámci bojových operací vlivem vlastních bojových prostředků.

O.K.H. (Oberkommando des Heeres) 27. IV. 1940

Podmínky pro udělení Odznaku za zranění mohou být splněny také příslušníky Organizace Todt a Říšské pracovní služby při výstavbě Západního valu, pokud zranění či poškození jsou způsobena účinkem nepřátelských bojových prostředků.

Dalším výnosem z 21. 5. 1940 bylo oprávnění k nošení Odznaku za zranění rozšířeno i na ženijní, zpravodajské i ostatní pracovní jednotky, podílející se na výstavbě a provozu Západního valu, po splnění stejných podmínek. Následující měsíc, byli oprávněni k nošení i na stejném místě činní příslušníci organizace TeNo (Technische Nothilfe).

O.K.W. 30. VIII. 1940

Udělení Odznaku za zranění příslušníkům Říšských drah nepřipadá v úvahu ani po splnění podmínek pro udělení.

O.K.W. 23. XII. 1940

Vůdce a nejvyšší velitel Wehrmachtu se vyjádřil, že oslepnutí, utrpěné při výkonu služby ve Wehrmachtu se stane splněním požadavku pro udělení Odznaku za zranění ve zlatě i v případě, že je toto následkem úrazu bez vlivu protivníkových bojových prostředků.

O.K.M. (Oberkommando der Marine) 13. II. 1941

Odznak za zranění může být zraněným udělen pouze tehdy, pokud zranění vzniklo bezprostředně po užití nepřátelských bojových prostředků. Pokud je zranění způsobeno nepřímým působením nepřátelských bojových prostředků, jako např. při hašení požáru, způsobeného shozem nepřátelských bomb, není v takovémto případě udělení oprávněné.

O.K.M. 26. III. 1941

Vůdce a vrchní velitel Wehrmachtu rozhodl, že udělení Odznaku za zranění za úraz je možné pouze po oslepnutí. Ostatním zraněným, kteří přišli ke škodě úrazem bez vlivu nepřátelských bojových prostředků, nemůže být odznak udělen.

O.K.W. 26. IX. 1941

Odznak za zranění může být udělen příslušníkům zahraničních dobrovolnických jednotek, které přísahaly věrnost Vůdci a bojují v rámci Wehrmachtu při nasazení proti Sovětskému svazu. Udělování odznaku příslušníkům spojeneckých nebo spřátelených zemí není dovoleno, neboť tyto země mají z části své vlastní odznaky za zranění. Pokud to není případ některých zemí, zůstává založení tohoto odznaku jejich záležitostí.

O.K.W. 24. I. 1942

Vůdce stanovil, že po celou dobu bojových operací na východní frontě budou podmínky pro udělení odznaku považovány za splněné, pokud vlivem omrzlin v souvislosti s bojovými operacemi dojde k vážným a trvalým újmám na těle (v první řadě k amputacím).

O.K.W. 20. IV. 1942

Vůdce ve svém vystoupení oznámil, že Odznak za zranění může být udělen příslušníkům policie za splnění následujících předpokladů:

1. Příslušníkům policejních jednotek nasazených na operačním území a podřízených Wehrmachtu.

2. Příslušníkům policejních jednotek, které nejsou podřízeny Wehrmachtu, pokud se tito podíleli v rámci vojenských operací na boji jako vojáci.

3. Jednotlivým příslušníkům Bezpečnostní policie a SD během této války, pokud ke zranění došlo při nasazení na znepřáteleném území.

O.K.H. 3. XI. 1942

Udělení Odznaku zranění vojákům ve výkonu trestu, především příslušníkům trestních praporů je po dodržení obecně platných ustanovení možné.

O.K.W. šéf prezidiální kanceláře 11. III. 1943

Z důvodu stále přibývajících leteckých útoků Vůdce stanovil, že se zpětnou platností má být na všechny muže, ženy a děti, kteří vlivem nepřátelského působení utrpěli zranění na domácím válečném území, pohlíženo stran udělení Odznaku za zranění jako na vojáky, nasazené na skutečném bojišti.

Odznak může být udělen se zpětnou platností od 1. září 1939.

O.K.W. 25. V. 943

Vůdce ve svém vystoupení rozhodl, že Odznak za zranění může být udělen také příslušníkům mimo Wehrmacht, kteří byli zraněni vlivem nepřátelských bojových prostředků na obsazených územích, stejně jako v Generálním gouvernementu a v Protektorátu.

O.K.W. 3. III. 1944

Odznak za zranění může být udělen italským dobrovolníkům, kteří jsou Vůdci zavázán přísahou a nasazeni v německých jednotkách.

O.K.W. 16. V. 1944

Velitelé, oprávnění k udělování Železného kříže a Odznaku za zranění, jsou zmocněni, po prokázání zvláštní statečnosti udělit Železný kříž, stejně jako Odznak za zranění i příslušníkům Říšské pracovní služby a jiných organizací, kteří jsou jim při nasazení podřízeni.

Výtvarné zpracování

Avers: Uprostřed oválného vavřínového věnce, který je dole svázán mašlí, je zrnité pole, v jehož prostředku jsou umístěny dva překřížené meče, které se špičkami ostří dotýkají a rukojeťmi překrývají vavřínový věnec. Uprostřed meče zakrývá ocelová přilba typu M-35, v jejímž středu je umístěn na špici stojící hákový kříž.

Revers: Bez výtvarného zpracování, závěsný systém dle výrobce. Existují značené exempláře se značkami výrobce na různých místech reversu nebo odznaky neznačené.

Existují následující provedení:

Černý stupeň: dutá ražba

Stříbrný stupeň: masivní ražba

Zlatý stupeň: masivní ražba

Materiál: pozlacený a postříbřený tombak nebo zinek, černěná mosaz nebo železo

Miniatury: 9 a 16 mm na jehle

Etuje: Odznak byl udělován v papírovém sáčku nebo kartonové etuji – viz následující obrázky:

Kartonová etuje pro rané modely firmy Hauptmünzamt Wien

Papírová LDO etuje pro pozdější modely

Etuje a sáček pro stříbrný stupeň

Etuje LDO a sáček pro černý stupeň

***

K odznaku byl předáván udílecí dekret. Existovalo více výtvarných zpracování.

Způsob nošení: Stejný jako u prvního modelu VWA.

V průběhu války se na výrobě Odznaku za zranění podílelo asi 24 firem.

***

Odznak za zranění 20. července 1944 (Verwundeten-Abzeichen 20. Juli 1944)

Místo atentátu

Jak hlásila dne 26. července 1944 zvláštní komise RSHA (Hlavní úřad říšské bezpečnosti) pro událost z 20. 7. 1944, došlo tohoto dne okolo 12.50 hod. ve „Vlčím doupěti“ v Rastenburgu, uzavřeném okruhu A, budově pro hosty, během porady o situaci na bojišti k bombovému útoku s cílem usmrtit Adolfa Hitlera. Vůdce utrpěl, ačkoli stál v bezprostřední blízkosti centra detonace, pouze lehká zranění. Všichni přítomní v době atentátu (i nezranění - viz jejich soupis níže) obdrželi pro tuto událost speciálně navržený a vyrobený „Odznak za zranění 20. července 1944“. Udělení jednotlivých stupňů proběhlo podle stejných pravidel jako u verze odznaku 1939, tedy s ohledem na závažnost zranění při atentátu i na předchozí utrpěná zranění (již dříve udělené Odznaky za zranění). Tak tedy např. Generál Bodenschatz obdržel zlatý, Oberstleutnant Borgmann stříbrný a Oberst von Below černý stupeň odznaku. Rovněž Adolf Hitler přijal černý „Odznak za zranění 20. července 1944“, nikdy jej však nenosil.

Firmou C. E. Juncker, Berlin bylo vyrobeno celkem 100 odznaků ve třech stupních (zlatý, stříbrný a černý), uděleno však bylo pouze 24 odznaků (5 zlatých, 2 stříbrné a 17 černých).

***

Výtvarné zpracování

Avers: Výtvarně shodný s 2. typem Odznaku za zranění 1939, meče za přilbou však svírají tupější úhel a takto vzniklý prostor je vyplněn nápisem „20.JULI / 1944 / faksimile Hitlerova podpisu“

Revers: Bez výtvarného zpracování. Firmou Každý vyznamenaný obdržel po dvou kusech odznaku. Podle zavedeného pravidla byl prvotně udělený odznak značen na reversu číslem, přiděleným Prezidiální kanceláří (Präsidialkanzleinummer) – pro firmu C. E. Juncker tedy číslem „2“, druhotně udělený odznak pak číslem LDO (Die Leistungsgemeinschaft der deutschen Ordenhersteller) – pro firmu C. E. Juncker tedy značkou „L/12“. Niemann sice uvádí, že každý vyznamenaný obdržel po jednom kusu odznaku, ale právě dvojí druh značení podporuje údaj o dvou či dokonce více exemplářích pro jednoho nositele. Součástí značení reversu byla i značka ryzosti stříbra „800“.

Materiál: pozlacené stříbro, patinované stříbro a černěné + patinované stříbro

Miniatury: Jejich výroba není v případě tohoto odznaku známa.

Etuje: Všechny tři stupně odznaku byly udělovány v obdélníkové dřevěné etuji potažené lesklým černým texturovaným papírem

Udílecí dekret: K odznaku byl předáván udílecí dekret s velkou státní orlicí nahoře, pod písemným věnováním je originální podpis Adolfa Hitlera, nalevo od něj se pak nachází vyražený vystupující plastický státní znak (orlice v kruhovém dubovém věnci nesoucí v pařátech hákový kříž ve věnci).