Založení Pěchotního útočného odznaku bylo nařízeno vrchním velitelem pozemní armády generálplukovníkem von Brauchitschem. Práce s ním spojené započaly začátkem prosince 1939. Umělecký výtvarný návrh byl vypracován firmou C. E. Juncker z Berlína na základě údajů  vrchního velení pozemní armády a spolupráce s ním. Firma dodala jedenáct výkresů a dvě skici, které byly vypracovány podle následujících principů: puška se vztyčeným bajonetem jako symbol útočící pěchoty v orámování z dubových ratolestí s výsostným znakem pozemní armády. Z předložených návrhů byl vrchním velitelem pozemní armády vybrán jeden, který byl následně firmou C. E. Juncker zhotoven ze zinkového plechu.

20. prosince 1939 podepsal generálplukovník von Brauchitsch zakládací výnos, který následuje v plném znění:

„Jako viditelné znamení uznání příslušníků pěchoty, kteří se osvědčili při útočných akcích, zároveň však jako pobídku k špičkovému plnění povinností přikazuji tímto založení Pěchotního útočného odznaku pro střelecké roty.

Udělování Pěchotního útočného odznaku bude prováděno na základě přiložených podmínek pro udělení. Za maximální dodržení těchto podmínek pověřuji odpovědností příslušné důstojníky.“

Z podmínek pro udělení, které byly vydány téhož dne následuje citace článku 1 – 4:

„1. Pěchotní útočný odznak může být udělen důstojníkům, poddůstojníkům a mužstvu střeleckých rot, nemotorizovaných pěchotních divizí a jednotek horských myslivců kteří se od 1. 1. 1940 zúčastnili:

1. třech útoků

2. boje v přední linii

3. průlomu se zbraní v ruce

4. třech různých bojových dnů

Úspěšné bojové průzkumy, stejně jako protiútoky mohou být započteny jako útoky, pokud tyto vedly k boji z blízka.

2. Pěchotní útočný odznak bude nošen na levé straně uniformy v oblasti hrudníku ve službě i mimo službu.

3. Pěchotní útočný odznak sestává z pušky se vztyčeným bodákem, která je obklopená oválným věncem z dubových ratolestí, který nese v horní části výsostný znak Wehrmachtu.

4.  Pěchotní útočný odznak bude udělován velitelem pluku.“

Krátce před kapitulací belgické armády 28. října 1940 byly uděleny první Pěchotní útočné odznaky ve stříbře. Od 1. června 1940 mohl být Pěchotní útočný odznak udělen také v bronzu. Byl určen – po splnění stejných podmínek pro udělení – příslušníkům pěších motorizovaných pluků. Od toho data mohl být tedy odznak udělen i  příslušníkům kulometných, dělostřeleckých, a protitankových rot z pěších pluků, případně z pluků horských myslivců. Podmínkou bylo především, aby byli vojáci se svými zbraněmi nasazeni v tzv. prostoru boje z blízka. Příslušníci protiletadlových rot mohli podle výnosu Vrchního velení pozemní armády z 26. února 1941 obdržet Pěchotní útočný odznak, pokud se zúčastnili útoku  a nasazením svých zbraní přispěli k průlomu do nepřátelského postavení.

Dobový článek z tisku o prvním udělení

25. července 1942 bylo vydáno ještě jedno ustanovení Vrchního velitelství armády (OKW), které omezilo udělování Útočných odznaků pozemní armády (a mezi nimi tedy i Pěchotního útočného odznaku) pouze na příslušníky pozemní armády, Waffen-SS a jim podřízených jednotek. Jak se zdá, byly do této doby udělovány Pěchotní útočné odznaky udělovány v hojné míře i pozemním jednotkám Luftwaffe nebo Kriegsmarine. Tímto byla další udělení příslušníkům Luftwaffe nebo Kriegsmarine omezena pouze na výjimečné případy, kdy jednotliví vojáci obou složek byli členy jednotek, integrovaných do pozemní armády, např. polních divizí Luftwaffe nebo divize „Hermann Göring“ (toto platilo pouze do zavedení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe ).

Jelikož se i příslušníci policie zčásti podíleli na válečných akcích (např. obranné boje u Leningradu, boj s partyzány apod.), vyšlo 12. listopadu 1942 další nařízení OKW o rozšíření podmínek pro udělení. Od tohoto data mohli být vyznamenáni i příslušníci policejních jednotek.

Počet udělení Pěchotního útočného odznaku za celou dobu války není znám. Odhaduje se v řádu milionů. Udělení veliteli táborů v některých zajateckých táborech během několika měsíců po skončení války jsou prokázána, proběhla však většinou pouze administrativní formou (předáním strojově napsaného udílecího dekretu a zápisem do vojenské knížky).

Výtvarné zpracování

Pěchotní útočný odznak ve stříbře

Pěchotní útočný odznak v bronzu (výrobce "w")

Avers: Uprostřed oválného dubového věnce, který je dole svázán mašlí, je puška se vztyčeným bodákem (symbol pěchoty). V horní části věnce nad puškou se nachází  výsostný znak pozemní armády (sedící orlice se svěšenými křídly svírající v pařátech na hranu postavený hákový kříž bez dubového věnce).

Revers: Bez výtvarného zpracování, závěsný systém dle výrobce. Existují masivní, duté nebo poloduté ražby. Existují značené exempláře se značkami výrobce na různých místech reversu nebo odznaky neznačené.

Materiál: Postříbřený nebo pobronzovaný tombak nebo zinek. V případě dutých odznaků postříbřený nebo pobronzovaný tombakový, železný, nebo zinkový plech. V r. 1945 byly zkusmo vyrobeny i exempláře látkové s natištěným Pěchotním útočným odznakem. Tyto jsou však maximálně vzácné a je velice nepravděpodobné najít je v originále na sběratelském trhu.

Miniatura 16 mm na špendlíku

Miniatury: Příležitostí pro nošení civilních šatů bylo pro příslušníky armády velmi málo. Avšak i pro tyto případy byly k dostání v obchodech s vyznamenáními, případně obchodech  LDO (Leistungsgemeinschaft Deutscher Ordenshersteller) zmenšeniny vyznamenání, tzv. miniatury. Všeobecně byly miniatury nošeny na levé klopě civilního saka pro poukázání na držitelství toho či onoho vyznamenání. V případě Pěchotního útočného odznaku byly vyráběny špendlíkové 9 a 16 mm miniatury.

POZOR! Dobová existence stužkových miniatur s kovovými zmenšeninami odznaků není prokázána, proto je třeba pohlížet na ně jako na falza.

Etuje: Na frontě byl odznak předáván v papírovém sáčku ze žlutého nebo modrého kartonu. Existuje řada variant potisku těchto sáčků. Dobové fotografie prokazují, že při udílení předávající vyjmul odznak za sáčku a připevnil jej vyznamenanému na uniformu. Sáčky byly pravděpodobně v řadě případů následně vyhozeny. Proto jsou na sběratelském trhu daleko méně k vidění, než samotné odznaky.

Udílecí sáčky

V případě následného dokupování dalších exemplářů v obchodech, byly tyto zabaleny do kartonových mramorovaných žlutavých nebo šedavých krabiček, méně často krabiček z obyčejného kartonu (obojí bez potisku názvu vyznamenání), případně v transparentních celofánových sáčcích s potiskem LDO.

Udílecí etue LDO

Zmíněná LDO balení jsou na sběratelském trhu velice vzácná.

Udílecí dekret: K odznaku byl předáván  udílecí dekret. Existovalo více výtvarných zpracování.

Udílecí dekret k pěchotnímu útočnému odznaku ve stříbře

Zajímavý sběratelský konvolut dokumentů - udílecí dekret k pěchotnímu útočnému odznaku v bronzu + průvodní dopis o zaslání udílecího dekretu otci pohřešovaného nositele

***

Následuje soupis autorovi známých značení odznaku:

A , HA , AS v trojúhelníku, BSW v trojlístku, CW , ERNST L MÜLLER PFORZHEIM , FLL v kroužcích, f.o. , FRANK & REIF STUTTGART , FCL v kruhu, FZS v kruhu, GR. & Co. v oválu, GWL v kruhu, H , JB & Co. , JFS v obdélníku nebo J.F.S. , KWM v kruhu, L/10 , L/14 , L/18 , L/51 v obdélníku, L/53 v obdélníku, L/56 , L/61 , KM v trojúhelníku, M.K. 1. až 7. , R.S. , R.S.S. , S.H.u.Co.-O. , S.H.u.Co 41 , W , W ve formě ÜÜ v kruhu, W.H. , W.R.42 , 1 až 4

Dále existují neznačené exempláře, jejichž výrobce většinou není znám.

Vysvětlení značek výrobců najdete ZDE

***

Způsob nošení:

Na levé straně uniformy, vždy předpisově pod případným Železným křížem 1. třídy.

Pokud byl voják zároveň nositelem Odznaku za zranění, musel být tento umístěn o úroveň níže, napravo či nalevo od Pěchotního útočného odznaku, neboť ten byl Oznaku za zranění svou hodnotou nadřízen.

Použitá literatura:

Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994, 7. vydání

Weber, Sascha: Das Erdkampfabzeichen der Luftwaffe, Selbstverlag Sascha Weber, Schönau, 2007, 1. vydání