Boj německé Branné moci proti Sovětskému svazu poprvé ukázal novou formu střetnutí s protivníkem – boj proti partyzánům. V dřívějších bojích se sice objevili Guerillas nebo Franctireurs, ale skrytý boj proti protivníkovi ve velkém měřítku se poprvé objevil až na východní frontě. Způsob boje partyzánů byl nový jen pro německé vojáky, ne však pro sovětské bojovníky, v jejichž historii bylo partyzánství na velkém zřeteli již od občanské války. Přípravy na partyzánský boj byly v Sovětském svazu obvyklé odjakživa, ale teprve nasazení proti německým okupantům zformovalo partyzánský boj v sice ne rozhodující, ale přesto velmi významnou zbraň. Je však třeba dodat, že partyzáni významně bojovali proti němcům také na Balkáně – v Jugoslávii a v posledních fázích války rovněž v Itálii a Francii.

Tyto události vedly k založení Odznaku za boj proti partyzánům. Zatímco v sovětské terminologii byl, resp. je, pojem „partyzán“ pozitivní, vydal Reichsführer-SS na podzim 1942 nařízení, podle kterého musel být místo termínu „partyzán“ zaveden pojem „bandita“. U nás užívaný překlad názvu odznaku, který je použit i v tomto článku, tedy není přesný a používá Himmlerem zamítnutý pojem „partyzán“. Dne 29. ledna 1944 založil „Vůdce“ Odznak za boj proti partyzánům. Text zakládajícího výnosu následuje v plném znění:

„Výnos o založení Odznaku za boj proti partyzánům z 30. ledna 1944.

1. Jako uznání za nasazení v protivníkem stále tvrději organizovaném a zostřeném partyzánském boji zakládám Odznak za boj proti partyzánům.

2. Odznak za boj proti partyzánům je odznakem za statečnost a bojové výkony. Bude udělován ve třech stupních (bronzovém, stříbrném a zlatém).

3. Odznak za boj proti partyzánům bude nošen na levé straně hrudníku.

4. Vyznamenaný obdrží udílecí dekret.

5. Odznak za boj proti partyzánům zůstane po smrti nositele jako upomínkový předmět v držení pozůstalých.

6. Podmínky pro udělení vydá Reichsführer-SS.“

Podmínky pro udělení Reichsführera –SS Heinricha Himmlera vydané na jeho polním velitelském stanovišti jsou datovány 1. února 1944 a následují ve zkráceném výtahu:

„1. Odznak za boj proti partyzánům je odznakem za statečnost a bojové výkony.

2. Odznak za boj proti partyzánům bude udělován za osvědčení se v boji proti bandám, a to

ve třech stupních (bronzovém, stříbrném a zlatém).

3. Odznak za boj proti partyzánům může být udělen důstojníkům, poddůstojníkům i mužstvu

ze všech v protipartyzánském boji nasazených německých jednotek.

4. Podmínky pro udělení jsou:

a) pro první stupeň (v bronzu) = 20 bojových dnů

b) pro druhý stupeň (ve stříbře) = 50 bojových dnů

c) pro třetí stupeň (ve zlatě) = 100 bojových dnů

5. Jako bojové dny se započítávají:

a) pro příslušníky všech nasazených pěchotních jednotek:

Všechny dny, ve kterých našli příslušníci jednotek příležitost dostat se do blízkého

bojového střetnutí (muže proti muži). K tomuto střetnutí může dojít při útoku, obraně,

průzkumné akci, přenosu zpráv, likvidaci nepřátelské průzkumné akce atd.

b) pro příslušníky jednotek těžkých zbraní:

Všechny dny, ve kterých se příslušníci těchto jednotek (obsluha děl atd.) dostali do

bezprostředního boje (boje z blízka) s partyzány.

Pro příslušníky protiletadlového dělostřelectva nasazené do protipartyzánského boje platí

jako bojové dny kromě dnů, ve kterých se obsluhy děl atd. dostaly do bezprostředního

boje s partyzány také ty dny, ve kterých byla sestřelena nepřátelská letadla.

c) Pro osádky jednotlivých letadel nebo leteckých svazů nasazené do protipartyzánského

boje platí jako bojové dny:

Všechny dny, ve kterých posádky letadel za nepřátelského ostřelování úspěšně splnily

bojovou misi. Každý potvrzený sestřel nepřátelského letadla platí za 3 bojové dny. Jako

podmínka pro udělení Odznaku za boj proti partyzánům osádkám letadel je požadován

následující počet bojových dnů:

pro první stupeň (v bronzu) = 30 bojových dnů

pro druhý stupeň (ve stříbře) = 75 bojových dnů

pro třetí stupeň (ve zlatě) = 150 bojových dnů

6. – 7. – 8.

9. Padlým, zemřelým a smrtelně zraněným může být Odznak za boj proti partyzánům udělen

eventuálně dodatečně, pokud před smrtí nebo v den smrti splnili podmínky pro udělení. Udělené vyznamenání bude i s udílením dekretem zasláno pozůstalým jako upomínkový předmět.

10. Bojové dny se započítávají od 1. 1. 1943. Bojové dny započítané pro udělení odznaku za boj proti partyzánům nemohou být započteny pro udělení jiných bojových odznaků nebo Spony za boj z blízka.

11. – 12. – 13. – 14.

15. Odznak za boj proti partyzánům může být nošen na všech uniformách Wehrmachtu i strany a jejích organizací.

16. – 17.“

Dodatky Vrchního velení pozemní armády ze 7. března 1944 neobsahují žádná nová stanoviska, nýbrž v podstatě podtrhují již citované podmínky pro udělení.

Z bodu 10. podmínek pro udělení vyplývá, že i bojové dny již započtené pro udělení jiných bojových odznaků pozemní armády nemohly být znova započteny pro udělení Odznaku za boj proti partyzánům. 5. října 1944 dala úřadovna NSDAP ve známost, že „Odznak za boj proti partyzánům může být udělen také osobám, které nejsou příslušníky Wehrmachtu, Waffen-SS nebo Policie, avšak aktivně se podílely na boji proti partyzánům.

Výnos válečného námořnictva z 15. října 1944 zveřejnil pod číslem 574 následující text jako dodatek k dosavadním podmínkám pro udělení:

„Reichsführer-SS vydal jako reakci na dotaz toto ustanovení, podle kterého mohou být příslušníkům Kriegsmarine v případě udělení Odznaku za boj proti partyzánům započteny jako bojové dny protipartyzánského boje také následující případy:

1. Boj s palubními zbraněmi vybavenými partyzánskými plachetnicemi a jinými plavidly.

2. Oproti tomu nemůže být pro udělení Odznaku za boj proti partyzánům započteno:

Ostřelování plavidel Kriegsmarine ze souše dělostřelectvem partyzánů a dělostřelecký

zásah plavidel Kriegsmarine z moře do protipartyzánského boje na souši.“

Předávání Odznaku za boj proti partyzánům ve zlatě si vyhradil pro sebe sám Reichsführer-SS Heinrich Himmler. Doposud udělené odznaky ve zlatě musely být nahlášeny příslušným služebnám. Podle sdělení deníku „Völkischer Beobachter“ z 21. února 1945 byly „Odznaky za boj proti partyzánům ve zlatě poprvé uděleny 21. února 1945 čtyřem příslušníkům Waffen-SS, kteří si vyznamenání vysloužili při bojových akcích na jaderském pobřeží.“

Zákon o vyznamenáních z 26. července 1957 povolil nosit Odznak za boj proti partyzánům v nové podobě – oválná svastika pod rukojetí meče, stejně jako lebka ve spodní části odznaku byly coby nacistické symboly odstraněny.

Odznak za boj proti partyzánům ve zlatě s brilianty

Koncem roku 1944 objednal Reichsführer-SS Heinrich Himmler u firmy C. E. Juncker z Berlína 20 Odznaků za boj proti partyzánům. Tyto byly vyrobeny z pozlaceného stříbra se svastikou posázenou 25 brilianty. Udělení těchto odznaků však není potvrzeno a neobjasněn zůstal i jejich další osud.

Výtvarné zpracování

3. stupeň ve zlatě - masivní ražba (výrobce firma Steinhauer & Lück, Lüdenscheid)

2. stupeň ve stříbře - polodutá ražba (výrobce C. E. Juncker, Berlin)

1. stupeň v bronzu - polodutá ražba (výrobce C. E. Juncker, Berlin)

Avers: Odznak má oválný tvar. Ovál tvoří věnec z dubových ratolestí, z nichž jsou na každé straně viditelné čtyři listy. Věnec má po stranách lehce vyvýšené hladké lemování. V horní části uprostřed je věnec rozdělen. Tímto místem prochází zdobená rukojeť germánského meče, jehož čepel je ve spodní části zakryta lebkou se skříženými hnáty. Přechod mezi záštitou a čepelí meče je překryt kruhovým emblémem, v jehož středu se nachází oválná svastika (tzv. sluneční kolo – Sonnenrad). Okolo ostří se vine pět hadů, z nichž jeden toto ostří obtáčí a dva se jej dotýkají jazyky. Tato symbolika byla již o čtvrtstoletí dříve používána domobranou Horního Slezska. Odznak ve formě štítu nošený dobrovolníky od r. 1919 na hrudi či paži zobrazoval na špici postavený meč s pěti hadími hlavami. V této době bylo rovněž praxí nazývat příslušníky paramilitantních polských jednotek „bandité“.

Revers: Bez výtvarného zpracování, závěsný systém dle výrobce. Polodutá (C. E. Juncker) nebo masivní (Stenhauer & Lück) ražba. Existují dva typy jehel – kulatá „špendlíkovitá“ nebo hranatá ve středu rozšířená. Jehly jsou buď tombakové nebo železné. Žádný z originálních exemplářů není značen výrobcem.

Materiál: V případě odznaku ve zlatě s brilianty pozlacené stříbro, ostatních případech pozlacený, postříbřený či pobronzovaný tombak nebo zinek.

Zlatý stupeň byl vyhotoven rovněž ve dvou zvláštních provedeních pro H. Himmlera a H. Guderiana. Podle kusých svědectví měly tyto exempláře modře nebo černě přelakovanou čepel meče.

Etuje: Na sběratelském trhu se vyskytují pouze Papírové etuje s filcovým vnitřním polstrováním, prodávané v obchodech LDO. Na vnitřní straně víka je logo „LDO“.

K odznaku byl předáván udílecí dekret. Existovalo více výtvarných zpracování.

Extrémně vzácný udílecí dekret pro příslušníka elitní divize Brandenburg, jejíž válečná anabáze skončila na našem území u Benešova. Dekret pochází z nálezu dokumentů divize Brandenburg na jižní Moravě, uskutečněného v lednu 2015. Do této doby ve sběratelském světě neznámý výtvarný vzor s červeným písmem. Existuje pouze méně než 10 exemplářů.

Způsob nošení: Na levé straně uniformy, vždy předpisově pod případným Železným křížem 1. třídy.

Použitá literatura:

Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994, 7. vydání

Patzwall, Klaus D.: Das Bandenkampfabzeichen, Studien zur Geschichte der Auszeichnungen – Band 3, Verlag Klaus D. Patzwall, Norderstedt, 2003