Poté, co Luftwaffe sestavila pod tíhou situace na východní frontě svoje polní jednotky, tzn. musela s přibývající intenzitou zasahovat do pozemních operací, bylo nasnadě založení bojového odznaku pro tyto jednotky.

Založení provedl říšský ministr pro letectví a vrchní velitel Luftwaffe výnosem o následujícím znění:

„S ohledem na skutečnost, že druh boje na jednotlivých frontách s přibývající měrou vyžaduje aktivní podíl všech zbraní Luftwaffe na pozemních vojenských akcích, povoluji zavedení výše vyobrazeného „Odznaku za pozemní boj Luftwaffe“ jakožto viditelného znamení uznání za osvědčení se při frontovém nasazení v oblasti pozemního boje.

Udílení Odznaku za pozemní boj bude realizováno podle přiložených Podmínek pro udělení. Udělení „honoris causa“ výslovně vylučuji. Přesným dodržováním podmínek pro udělení pověřuji kompetentní velitele.“

Téhož dne datované podmínky pro udělení jsou velice obsáhlé a jsou rozděleny na 3 kapitoly (I. Podmínky pro udělení, II. Návrh na udělování a III. Všeobecné). Z historického hlediska je zajímavá především kapitola, z níž odstavce 1 a 2 jsou následně citovány v plném znění:

“1. Odznak za pozemní boj Luftwaffe může být udělen příslušníkům Luftwaffe za vynikající bojové  výkony při pozemních bojových operacích.

2. Udělení bude provedeno pouze v nejpřednější linii bojujícím jednotlivcům, kteří se statečně podíleli na minimálně třech bojových akcích, podniknutým ve třech samostatných dnech. Za tyto bojové akce, ať už vedené pomocí pěchotních nebo dělostřeleckých zbraní, se považuje buď útok nebo boj z blízka muže proti muži. Za útok se považuje takový vojenský výpad, při kterém dojde minimálně k vlomu do nepřátelského postavení. Pro jednotky s těžkými pěchotními a dělostřeleckými zbraněmi je pojem útok splněn, pokud podnikly akci společně s útočícími jednotkami a použitím svých zbraní v oblasti boje zblízka přispěly k vlomu do nepřátelského postavení. Protiútoky, stejně jako bojové průzkumy se mohou považovat za útoky, pokud vedly k vlomu do nepřátelského postavení nebo k potyčce.

Prostá účast na úspěšných bojových operacích, především s těžkými pěchotními a dělostřeleckými zbraněmi proti pozemním (bunkry, tanky atd.) a námořním cílům, bez toho, aby došlo k bezprostřední účasti na útočné akci nebo boji z blízka, nestačí k udělení Odznaku za pozemní boj. Za boj proti leteckým cílům nepřipadá v úvahu udělení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe, nýbrž Odznaku protiletadlového dělostřelectva (Flakkampfabzeichen).

3. Bojové akce proti pozemním a námořním cílům, které ve spojení bojovými akcemi proti leteckým cílům (sestřely) již vedly k udělení Odznaku protiletadlového dělostřelectva, nemohou být znovu započteny pro udělení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe. Naproti tomu Odznak protiletadlového dělostřelectva, který byl udělen za bojové akce proti pozemním a námořním cílům, může být od nynějška vyměněn za Odznak za pozemní boj Luftwaffe, pokud bojové akce odpovídají výše uvedeným podmínkám.

4. Udělení Odznaku za pozemní boj Luftwaffe za zásluhy při velení jednotce není plánováno. Velitelé atd. připadají pro udělení v úvahu jen tehdy, splnili-li podmínky z bodů 2. a 3.”

Zde se ukazuje (např. na velmi exaktní definici útoku či na výše uvedeném odstavci 4.), že vznikl záměr vyznamenávat frontové bojovníky v původním slova smyslu. 28. ledna 1943 rozhodl Göring, že po splnění podmínek může být odznak udělen i zdravotnickému personálu a důstojníkům. 22. února 1943 pak došlo k rozhodnutí, že po splnění předpokladů pro udělení může být odznak udělen i padlým post mortem. Vrchní velitel Luftwaffe upravil dále linie pro udělení do té míry, že exaktněji definoval jednotlivé pojmy. Tak se nestává každá bojová činnost „bojovou akcí“ ve smyslu podmínek pro udělení odznaku. Také okruh osob, podílejících se na bojových akcích byl přesněji popsán atd.

Vrchní velení Luftwaffe vydalo 6. září 1944 následující ustanovení u udělování Odznaku za pozemní boj Luftwaffe příslušníkům samohybného dělostřelectva Luftwaffe:

„Všem příslušníkům samohybného dělostřelectva Luftwaffe, především z oblasti výsadkářských jednotek může být v souvislosti s doplněním a částečnou obměnou podmínek pro udělení udělen Odznak za pozemní boj Luftwaffe, pokud se tito v rámci jednotky samohybného dělostřelectva osvědčili na minimálně třech bojových akcích ve třech různých dnech, přičemž osádky samohybných děl se musely aktivně podílet na boji.“

Odznak za pozemní boj Luftwaffe s počty nasazení 25, 50, 75 a 100 (Erdkampfabzeichen der Luftwaffe mit den Einsatzzahlen…)

V důsledku stálého nasazení polních divizí Luftwaffe, výsadkářských divizí, popř. pancéřových jednotek výsadkářů „Hermann Göring“ vznikla – stejně jako u pozemního vojska – potřeba založit další stupně - bojové odznaky s počtem nasazení. Vrchní velení Luftwaffe dalo tedy 10. listopadu 1944 ve známost následující (zkrácený výtah):

„1. Říšský maršál povolil zavedení vyšších stupňů Odznaku tankových jednotek Luftwaffe a Odznaku za pozemní boj Luftwaffe jakožto viditelné znamení opakovaně prokázaných bojových schopností v tancích a opancéřovaných vozidlech sloužících příslušníků tankových, pancéřových průzkumných jednotek a jednotek samohybných děl, především výsadkářů (divize „Hermann Göring“ – pozn. překl.).

2. Jako vyšší stupně Odznaku tankových jednotek Luftwaffe a Odznaku za pozemní boj Luftwaffe budou udělovány odznaky s počtem nasazení 25 (II. stupeň), 50 (III. stupeň), 75 (IV. stupeň) a 100 (V. stupeň).

3. Může být udělen po:

25 započítatelných nasazeních II. stupeň

50 započítatelných nasazeních III. stupeň

75 započítatelných nasazeních IV. stupeň

100 započítatelných nasazeních V. stupeň“

Tyto vyšší stupně však podle dosavadních dostupných zdrojů nebyly nikdy uvedeny v praxi. Ani četná dotazování příslušníků Luftwaffe za války i po ní (např. generálmajora Alberta Henze, velitele dvou polních divizí Luftwaffe) neprokázala žádná udělení těchto stupňů. Na trhu se vyskytující údajné originály jsou nade vší pochybnost kopie vyrobené pro důvěřivé sběratele.

Výtvarné zpracování

Avers: Uprostřed postříbřeného, ve spodní části „svázaného“ dubového věnce je umístěn bouřkový mrak, ze kterého se spouští blesk směrem k dole umístěnému špičatému skalisku. Blesk symbolizuje jednotky letectva bojující na zemi. Ze středu mraku vystupuje plasticky znak Luftwaffe – doprava letící postříbřená orlice svírající v pařátech na hranu postavený hákový kříž bez dubového věnce. Roztažená křídla svou šíří přesahují věnec. Mrak, vnitřek blesku a skála jsou nabarveny černou barvou nebo různými odstíny šedé. Orlice je buď součástí jednoho hlavního dílu odznaku nebo je samostatná, přichycena jedním (např. výrobce C. E. Juncker, Berlin nebo G. H. Osang, Dresden), dvěma (Gebrüder Wegerhoff, Lüdenscheid) nebo třemi nýty (např. Arbeitsgemeinschaft Metall und Kunststoff, Gablonz an der Neiße nebo Rudolf A. Karneth & Söhne, Gablonz). V případě jednodílných odznaků se jedná o exempláře ze závěrečných fází války, kdy docházelo k úsporám a zjednodušování výroby.

Odznak od firmy Arbeitsgemeinschaft Metall und Kunststoff, Gablonz an der Neiße se samostatnou orlicí přichycenou třemi nýty

Revers: Bez výtvarného zpracování, závěsný systém dle výrobce. Existují pouze masivní odznaky, dutá nebo polodutá provedení nejsou v případě dobových originálů známa. Existují značené exempláře se značkami výrobce uprostřed reversní strany v místě mraku nebo odznaky neznačené (např. C. E. Juncker, Berlin, Arno Wallpach, Salzburg nebo výrobci neznámí).

Materiál: Z důvodu úspory výrobních nákladů a snadné opracovatelnosti byl pro výrobu Odznaku za pozemní boj Luftwaffe používán výhradně zinek. V případě samostatného dílu orlice byl tento vyráběn z dutě raženého tombakového, železného nebo zinkového plechu. Někteří výrobci používali i masivní zinkové orlice.

Také tento bojový odznak mohl být nošen v látkovém provedení, dokud rozkaz z 8. května 1942 toto další vyhotovení nezakázal.

Miniatura 9 mm na špendlíku

Miniatury: Pro příslušníky Wehrmachtu na civilní oblek, případně pro vojáky ze služby propuštěné (např. kvůli neschopnosti sloužit, způsobené utrpěným zraněním v boji) byly vyráběny špendlíkové 9 a 16 mm miniatury.

Etuje: Odznak byl předáván v dřevěné, tmavomodře potažené etuji s modrým filcovým vnitřním polstrováním. Na víku je opatřena vyraženým zlaceným nápisem ve švabachu „Erdkampf – Abz.“

Existují i sáčky z kartonu s černým vytištěným nápisem ve švabachu „Luftwaffen- / Erdkampf- / Abzeichen“ nebo „Erdkampfabzeichen / der / Luftwaffe“. Etuje i sáčky jsou sběratelsky vzácné.

K odznaku byl předáván  udílecí dekret. Existovalo více výtvarných zpracování.

Následuje soupis autorovi známých výrobců odznaku:

Gustav Brehmer, Markneukirchen

G. H. Osang, Dresden

Arbeitsgemeinschaft Metall und Kunststoff, Gablonz an der Neiße

Rudolf Karneth & Söhne, Gablonz

Gebrüder Wegerhoff, Lüdenscheid

C. E. Juncker, Berlin

Arno Wallpach, Salzburg

Dále existují neznačené exempláře, jejichž výrobce většinou není znám.

Způsob nošení: Na levé straně uniformy, vždy předpisově pod případným Železným křížem 1. třídy.

***

Pro získání více informací o Odznaku za pozemní boj Luftwaffe doporučuji ke koupi Knihu S. Webera – viz použitá literatura.

Použitá literatura:

Klietmann, Kurt G.: Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936 – 1945, Motorbuch Verlag, Stuttgart, 1994, 7. vydání

Weber, Sascha: Das Erdkampfabzeichen der Luftwaffe, Selbstverlag Sascha Weber, Schönau, 2007, 1. vydání