Během prvního podzimu a zimy ruského polního tažení byli němečtí řidiči na tamních pověstných nezpevněných komunikacích konfrontováni se značnými obtížemi. S cílem vyjádřit uznání vojenským řidičům za jejich výkony v nejtěžších podmínkách byl výnosem Adolfa Hitlera ze dne 23. 10. 1942 založen Odznak pro osvědčené řidiče. Byl oceněním za válečné nasazení pro zvláště schopné řidiče, a to ve třech třídách – ve zlatě, stříbře a bronzu.

Návrhem odpovídajícího výtvarného provedení byl pověřen SS-Oberführer Werlin z osobního štábu Říšského vůdce SS. Werlin se při vytváření návrhu inspiroval již existujícím odznakem technického učiliště pro řidiče SS ve Vídni, s tím, že pouze odstranil v horní části odznaku se nacházející Sig runy. Plánovány byly původně dvě verze odznaků – pro řidiče SS a Wehrmachtu. Po předložení obou návrhů byl však schválen pouze návrh pro Wehrmacht (Hlavní úřad vedení SS – SS-Führungshauptamt měl navíc rozdílné představy o předpokladech pro udělení), a tak se odznak stal oceněním pouze pro Wehrmacht.

Předpoklady pro udělení

Odznakem byli vyznamenání ti řidiči, kteří dosáhli mimořádných zásluh ve ztížených podmínkách frontového nasazení při řízení jim svěřeného automobilu a rovněž na základě dobré péče o něj, a to buď přímo příslušníci Wehrmachtu nebo jiní řidiči Wehrmachtu podřízení. Udělení odznaku se vztahovalo na službu na následujících uzemích: Nasazení ode dne 1. 12. 1940 na území bývalé Jugoslávie, Řecka, Bulharska, Rumunska, Ruska, Finska, v oblasti severního polárního kruhu, Laponska a v Africe. Dále dle nařízení Vrchního velitelství armády ze dne 9. 3. 1944 se udělení vztahovalo na řidiče nasazené v Sicílii od 1. 6. 1943, na Sardinii a Korsice od 1. 7. 1943, v Itálii jižně od linie Ancona – Piombino od 1. 8. 1943 nebo v Albánii od 9. 9. 1943. Rozšíření tohoto nařízení ze 16. 4. 1944 se vztahovalo i na oblast Estonska, Lotyšska a Litvy a konečně byla 23. 9. 1944 zahrnuta působnost na veškerém od 1. 6. 1944 Wehrmachtem drženém území. Na těchto územích se musel řidič osvědčit v obzvláště obtížných podmínkách. Předpokladem pro udělení bylo:

- 90-ti denní nasazení jako motospojka

- 120-ti denní nasazení jako řidič vojenského automobilu

- 150-ti denní nasazení jako řidič vojenského automobilu zařazený do sledu automobilů (kolon)

- 165-ti denní nasazení jako řidič zásobovacího vozidla

- 185-ti denní nasazení jako řidič automobilu v jiných službách Wehrmachtu

Jako celý den nasazení byla uznána jedna jízda narušená bojovým působením nepřítele, jízda po obtížně sjízdných komunikacích nebo v těžkých klimatických podmínkách.

Za splnění výše jmenovaných podmínek byl udělován odznak v bronzu,

za dvojnásobné splnění ve stříbře

a trojnásobné ve zlatě.

Při vlastní vinou způsobené dopravní nehodě byly nasbírané dny nasazení prohlášeny za neplatné a obnoveny mohly být opět po 6-ti měsíční bezchybné službě. Odznak pro osvědčené řidiče mohl být odebrán z následujících důvodů:

- potrestání kvůli překročení nejvyšší dovolené rychlosti

- nedbalá péče o vozidlo či neopatrný způsob jízdy, které vedly k opotřebení materiálu nebo materiálním škodám

- vlastní nedbalostí způsobená dopravní nehoda

Po novém splnění předpokladů mohl být odznak znovu udělen, avšak nejprve pouze v bronzu bez ohledů na dříve dosažený stupeň.

Udělení odznaku příslušníkům spojenecké nebo spřátelené armády nebylo přípustné. Odznak se rovněž neuděloval posmrtně.

Z předchozího textu je velmi dobře patrné, jak vysoká hodnota byla přisuzována každému provozuschopnému vozidlu, které mohlo přispět k vedení války.

Výtvarné zpracování

Avers: Dvě vavřínové větve, každá po deseti listech spojené do lehce oválného věnce. Větve se v dolní části překřižují a v horní části se dotýkají listy. Na zrnitém podkladu mezi větvemi se uprostřed nachází kolo volantu, které s tyčí svírá úhel asi 40°. Odznak je zhruba 44 mm vysoký a 40 mm široký, jsou však možné drobné výrobní odchylky.

Revers: Odznak je lisován ze železného plechu, tudíž revers je bez výtvarného zpracování. Odznak je pomocí dvou kovových sponek připevněn ke kovové dvěma dírkami na prostrčení sponek opatřené podložce. Mezi Odznakem a podložkou je umístěn kulatý kus látky, který má barvu podle druhu vojska (polní šeď – Wehrmacht, šedomodrá – Luftwaffe atd.). Reversní strana je nakonec přelepena papírem.

Sáček: Odznak byl předáván v papírovém sáčku s vytištěným názvem a třídou.

Miniatury: 9 a 16 mm na špendlíku

K odznaku byl vystavován udílecí dekret a udělení bylo zaneseno do osobních dokumentů a vojenské knížky.

Způsob nošení

Odznak byl za podkladovou látku přišit k rukávu uniformy v místě levého předloktí.