V roce 1941, jak se postupně válka protahovala a probíhající boje byly stále těžší, začal se na frontách projevovat nedostatek vyššího druhu vyznamenání, a to zejména pro vojáky, kteří již byli za svoje skvělé výkony v boji vyznamenáni Železným křížem 1. třídy a nadále prokazovali svoji statečnost před nepřítelem, avšak tyto jejich hrdinské činy ještě nesplňovaly předpoklady pro udělení nejvyššího vyznamenání Rytířského kříže Železného kříže. Za účelem vyznamenat i tyto výjimečné vojáky byl vrchním velitelem Wehrmachtu založen 28. 9. 1941 tzv. Válečný řád Německého kříže (Der Kriegsorden des Deutschen Kreuzes).

Podmínky pro udělení

V zakládacím výnosu bylo specifikováno, že NK ve zlatě bude udělen za vícenásobné výjimečné statečné činy v boji nebo za vícenásobně prokázané zásluhy při velení vojenské jednotce. Předpokladem pro udělení tohoto řádu dále bylo již předchozí vyznamenání Železným křížem 1. tř. (pro NK ve zlatě) nebo Záslužným křížem 1. tř. (pro NK ve stříbře) NK ve zlatě stejně jako Železný kříž byl udělován za zásluhy v boji na frontě, zatímco NK v stříbře stejně jako Záslužný kříž za vojenské zásluhy mimo frontu.

Kritérium pro udělení NK ve zlatě “vícenásobně prokázané zásluhy při velení vojenské jednotce” bylo výnosem gen. polního maršála Keitela z 10. 3. 1945 zrušeno. Následně mohly být tedy vyznamenány pouze ty vojenské osoby, které prokázaly svoji osobní statečnost.

Do splnění kritérií pro udělení NK byly započítávány pouze hrdinské činy, vykonané od r. 1941 včetně. Předchozí zásluhy neměly na udělení vliv. Tato podmínka mohla být zrušena v případě vojáků, kteří byli již dříve navrženi k vyznamenání Rytířským křížem Železného kříže, ale vyznamenání bylo následně zamítnuto, stejně jako u vojáků, jejichž další služba v armádě byla z důvodu těžkého zranění nebo onemocnění znemožněna. Podobně jako u Železného kříže byla i pro udílení NK vytvořena na Hitlerův rozkaz úzká měřítka nezávislá na služební hodnosti. Udělení NK pouze na základě předchozího dlouhotrvajícího vlastnictví Železného kříže nebylo dovoleno.

Hrubým předpokladem pro udělení NK ve zlatě bylo v případě důstojníků 8, v případě poddůstojníků a mužstva 6 činů, z nichž každý by sám o sobě postačil k udělení Železného kříže 1. tř.

NK ve zlatě nebyl však žádným předpokladem pro pozdější udělení Rytířského kříže Železného kříže, což bylo také výslovně zdůrazněno v ustanovení o udělování NK. Když se podíváme na NK co do jeho zařazení v hierarchii německých vyznamenání, můžeme verzi ve zlatě chápat jako mezistupeň mezi Železným křížem 1. tř. a Rytířským křížem Železného kříže a verzi ve stříbře za mezistupeň mezi Záslužným křížem 1. tř. a Rytířským křížem Záslužného kříže. Jsou však známy případy udělení NK až po Rytířském kříži a to nejen tehdy, když byla příslušná osoba vyznamenána Rytířským křížem ještě před rokem 1941.¨

K udělování NK byli oprávněni ve jménu vrchního velitele německé Branné moci vrchní velitelé tří jejích složek a šéf OKW (Oberkommando der Wehrmacht). Ve výjimečných případech mohla být tato kompetence delegována i “níže”. Do okruhu lidí pro vyznamenání NK spadali všichni příslušníci pozemní armády, Kriegsmarine, Luftwaffe, stejně jako Waffen-SS. Od 16. 10. 1942 sem mohli být zařazeni také členové armád spřátelených a spojeneckých zemí, toto pravidlo však mělo být omezeno jen na výjimky. Nejvíce udělení cizincům proběhlo v rámci Waffen-SS. Celkem bylo NK vyznamenáno 14 cizinců.

3. května 1944 zveřejnil Heinrich Himmler (SS-Reichsführer) Hitlerovo rozhodnutí ukončit v blízké době s ohledem na bojující jednotky udělování NK ve stříbře. Již o měsíc později však následovala další udělování příslušníkům štábu Alberta Speera.

První udílení NK ve zlatě se konala 18. 10. 1941, a to 38 příslušníkům pozemní armády. Jako první obdržel NK Oberst Paul Seyffardt, velitel Infanterie-Regimentu 111 (35. Infanterie-Division).

Vyznamenaný obdržel rovněž velkou udílecí listinu a osvědčení o udělení, které jej opravňovalo k nošení NK. Udílecí listina však byla vystavována zřídka. Po smrti vyznamenaného nebyla povinnost řád vracet, zůstal příbuzným na památku.

Jörg Nimmergut udává na základě vlastního výzkumu následující údaje o počtu udělení NK:

NK ve zlatě

Pozemní armáda a Waffen-SS 15.653
Luftwaffe 7.255
Kriegsmarine 1.420
(Celkem: 24.328)

***

NK ve stříbře

Pozemní armáda 874
Kriegsmarine 105
Waffen-SS 70
Luftwaffe 65
(Celkem: 1.114)

Výtvarné zpracování

Výtvarný návrh Německého kříže (dále jen NK) pochází od prof. Kleina z Mnichova. Byl vyhotoven ve dvou provedeních ve zlatě a ve stříbře.

Avers: Aversní strana NK ve zlatě představuje postříbřenou osmipaprskovou hvězdu, kterou z velké části překrývá od středu stejně plasticky řešený, tmavě oxidovaný díl. Na této hvězdě je uprostřed připevněn postříbřený medailon se dvěma červeně smaltovanými kruhy na okraji. Mezi těmito kruhy leží pozlacený na sedmi místech stylizovanou stuhou svázaný (nahoře dvojmo) vavřínový věnec. Dole na tomto věnci se nachází štítek s vyrytým letopočtem “1941″. Uprostřed postříbřeného medailonu je umístěna černě smaltovaná svastika se stříbrným lemováním. Tato svým rozměrem zcela vyplňuje pozlacený vavřínový věnec. NK ve stříbře je uspořádán naprosto stejně, pouze pozlacený věnec je nahrazen postříbřeným.

Revers: Reversní strana je hladká, opatřená pouze upínací sponou, na níž může být vyraženo číslo výrobce a rozšířenými částmi nýtů, pomocí nichž je všech pět dílů pospojováno. Počet nýtů se liší podle výrobce. Jsou známy počty 4, 5, 6, 10 a 14. Značka výrobce může být umístěna i uprostřed zadního dílu.

Části NK

NK bylo pro svou podobu vojáky přezdíváno “Volské oko” či kvůli velké svastice, která dominuje aversu , “Stranický odznak NSDAP pro krátkozraké”.

Materiál: Jak v případě NK ve zlatě, tak i NK ve stříbře můžeme rozdělit všechny vyrobené kusy do dvou základních skupin:

Raný typ ze stříbra se šesti nýty a krátkou jehlou (výrobce Deschler & Sohn, München, neznačený exemplář)

1) rané typy (vyrobené cca. do poloviny r. 1942) - části jsou vyrobeny výhradně z tombaku, 6, 10 nebo 14 nýtů, krátká jehla

Pozdější typ z cupalu s dlouhou jehlou (výrobce 134 - Otto Klein & Co., Hanau)

2) pozdější typy - části jsou vyrobeny z různých materiálů (tombak, alpaka, cupal). 4, 5 nebo 6 nýtů, dlouhá jehla

NK z první skupiny představují cca. 20% z celkové produkce NK, jsou tedy sběratelsky velmi vzácné.

Miniatury: Pro nošení na civilním obleku byly vyráběny miniatury 16 mm na řetízek a 16 mm na sponě.

Etuje: NK byly předávány v černé dřevěné, texturovaným “kaliko” potažené čtvercové etuji se zlatým (pro NK ve zlatě) nebo stříbrným (pro NK ve stříbře) proužkem na boku víka.

K NK byl předáván udílecí dekret

Způsob nošení

NK byl připínací vyznamenání, které se nosilo na pravé kapse uniformy ve stejné výši se Železným křížem 1. tř. umístěným na levé kapse. Odchylky jsou však rovněž známy. V případě, že byl vyznamenaný rovněž nositelem Španělského kříže, byl tento nošen pod NK.

Od 30. 1. 1943 bylo možno vyznamenanému NK ve stříbře udělit po splnění vyžadovaných předpokladů i NK ve zlatě. V tomto případě směl být nošen pouze NK ve zlatě. NK ve stříbře zůstal příslušné osobě na památku.

Na základě dobových fotografií jsou však známy případy, kdy vojáci nosili obě vyznamenání pod sebou na pravé kapse

Dne 5. 6.1942 bylo OKW oznámeno, že je dovoleno nosit NK ve vyšívané formě na látkovém podkladu. Jednalo se o celolátkové provedení, na kterém byl připevněn pozlacený vavřínový věnec, shodný s věncem celokovového provedení. Vyšívané provedení NK ve stříbře bylo celé z látky, na vyšívaném věnci chyběl štítek s letopočtem.

Látkové provedení NK s podkladem v polní šedi pro pozemní vojsko a Waffen-SS

Látkový podklad pro vyšívané provedení NK byl pro pozemní vojsko a Waffen-SS v barvě polní šedi, pro tankové jednotky černý, pro Kriegsmarine tmavě modrý, pro Luftwaffe šedomodrý (luftwaffen-blau), pro světlé letní uniformy bílý a pro Afrika-Korps pískový. Na rozkaz ze 2. 4. 1943 byla vyšívaná provedení vyráběna především pro ty vojáky, u nichž se dalo počítat z důvodu jejich bojového nasazení se ztrátou nebo poškozením. Dne 25. 10. 1944 bylo vydáno nařízení zhotovit s každým celokovovým exemplářem i jeho látkový protějšek. Z důvodu materiálových omezení však nemohlo dojít k jeho plnění.

Vývojem vyznamenání a výrobou byla pověřena firma Deschler a syn z Mnichova. Později převzaly výrobu další firmy.

Následuje soupis autorovi známých výrobců DK:

Výrobci NK ve zlatě:

1 (Deschler & Sohn, München)

2 (C.E. Juncker, Berlin)

20 (C.F. Zimmermann, Pforzheim)

21 (Gebr. Godet & Co., Berlin)

134 (Otto Klein & Co., Hanau)

Dále existují neznačené exempláře, jejichž výrobce v některých případech není znám.

Dále existují exempláře od firmy Paul Meybauer, Berlin, které jsou puncovány 7 na vnější straně spony. Této firmě byla však koncem května 1942 produkce NK ve zlatě Prezidiální kanceláří zakázána.

Výrobci NK ve stříbře:

1 (Deschler & Sohn, München)

2 (C.E. Juncker, Berlin)

20 (C.F. Zimmermann, Pforzheim)

21 (Gebr. Godet & Co., Berlin)

134 (Otto Klein & Co., Hanau)

Dále existují neznačené exempláře, jejichž výrobce v některých případech není znám.

Prodej NK ve volném obchodě byl zakázán. Duplikáty nebo náhradní kusy musely být vyžádány na Prezidiální kanceláři. V boji poškozené či ztracené kusy byly nahrazovány bezplatně, výroba duplikátu byla podmíněna složením poplatku 15,- RM.

***

Německý kříž ve zlatě s brilianty

Protože bylo z důvodu delšího trvání války a větší tvrdosti bojů nutné vytvořit další stupně Rytířského kříže Železného kříže (dubové ratolesti až po dubové ratolesti s meči a brilianty), vznikla stejná myšlenka i u NK ve zlatě. Z tohoto důvodu bylo Oddělením Prezidiální kanceláře pro vyznamenání v říjnu 1942 vyžádáno vyhotovení dvaceti NK ve zlatě s brilianty. Výrobou byl pověřen dvorní klenotník Rath z Mnichova. Jednalo se o shodný výtvarný návrh prof. Kleina, pouze pozlacený věnec byl posázen množstvím drobných briliantů. Firma Rath vyryla svoji výrobní značku “RATH MÜNCHEN” doprostřed vnější části spony.Žádný z kusů doručených 12. 12. 1942 Prezidiální kanceláři však nebyl až do konce války nikomu udělen, a všechny tedy zůstaly v opatrování šéfa Oddělení pro vyznamenání, státního podsekretáře Dr. Heinricha Doehleho. Po skončení války byly tyto cenné exempláře ukořistěny Američany na zámku v Kleßheimu. Tři z těchto vyznamenání se dodnes nacházejí v muzeu West Point v New Yorku.