Tzv. Řád Válečného záslužného kříže (Der Orden des Kriegsverdienstkreuzes) – dále jen VZK byl založen výnosem říšského kancléře A. Hitlera ze dne 18. 10. 1939. Účel jeho vzniku je nejlépe patrný z výňatku z tohoto výnosu: „Jako symbol uznání za zásluhy v nám vnucené válce, které nemohou být oceněny Železným křížem, zakládám Řád Válečného záslužného kříže.“ Svými třídami a barvami stuhy se opíralo toto vyznamenání o Železný kříž.

VZK byl založen ve dvou třídách s meči a bez mečů. Verze s meči byla udělována za vynikající zásluhy při nasazení ohroženém nepřátelskými zbraněmi nebo za vynikající zásluhy při vojenském vedení války (mohla jej tedy obdržet osoba, která přišla do styku s ozbrojeným nepřítelem v zázemí, tedy ne přímo při frontovém boji, např. za boj s partyzány či teroristickými jednotkami, výsadkáři apod. VZK s meči byli např. vyznamenáni všichni vojáci, kteří se osvědčili v boji s pachateli atentátu na R. Heydricha v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze). VZK s meči bylo proto také častým vyznamenáním příslušníků gestapa, zaměřených proti domácímu odboji. Verze bez mečů byla udělována za vynikající zásluhy při plnění jiných válečných úkolů, při němž dotyčný nepřišel do styku s nepřátelskými zbraněmi.

VZK s meči i bez mečů byl stejně jako Železný kříž založen ve dvou třídách, popsaných v dalším textu. Po smrti vyznamenaného nebyla povinnost VZK vracet, zůstal příbuzným v upomínku na jeho držitele.

Počátek udílení VZK byl Hitlerem stanoven na leden 1940. Od 20. 2. 1940 začaly být vyřizovány první návrhy na vyznamenání. Z ustanovení o udílení vyplývá, že udělení jednotlivých tříd VZK bylo závislé pouze na konkrétních zásluhách a nemělo vztah k příslušné služební hodnosti. Výjimečně mohl být udělen VZK 1. tř. bez předchozího vlastnictví VZK 2. tř. V těchto případech, podmíněných opravdu vynikajícími zásluhami, byly uděleny obě třídy najednou. Pokud byl nositel VZK bez mečů později vyznamenán VZK s meči, bylo mu povoleno nosit pouze verzi s meči. Držitel VZK s meči však již následně nemohl být vyznamenán VZK bez mečů. Pokud byl jediný člověk vyznamenán VZK i Železným křížem, nebyl povinen jedno z vyznamenání odložit a mohl nosit obě.

Pro udělení VZK připadal v úvahu každý příslušník Wehrmachtu a jeho přidružených složek, NSDAP a jejích přidružených složek, stejně jako příslušníci komunálních zásobovacích podniků, zemědělci, horníci atd. V dodatcích zakládajícího ustanovení je doslova uvedeno: „Pro udělení přicházejí v úvahu: všechny týlové jednotky pozemní armády, všechny služebny, které se nepodílí bezprostředně a rozhodně na vojenském velení stejně jako příslušníci záložních armád.“ Dále je zde zdůrazněno: „VZK je plnohodnotné vyznamenání a ne žádný masový upomínkový odznak, nejde rovněž o žádnou náhradu za chybějící Železné kříže.“

Smysluplně o tom vypovídají úzce pojaté předpoklady pro udělení obou těchto vyznamenání, jen je nutno předpoklad „statečnost v boji s nepřítelem“ (pro Železný kříž) nahradit pojmem „vynikající zásluhy pro vedení války“ (pro VZK).

Udělování VZK ženám nebylo původně plánováno, neboť pro ženské osoby je určena Válečná záslužná medaile (viz níže) případně Vyznamenání za péči o národ (Ehrenzeichen für Deutsche Volkspflege). Toto ustanovení bylo v únoru 1941 zmírněno. Od tohoto data mohly být ve zvláštních případech vyznamenávány VZK, avšak pouze bez mečů, také ženy. Na základě výnosu Vůdce ze dne 27. 7. 1943 mohly být ženy ve výjimečných případech dekorovány i VZK s meči.

Během války bylo uděleno:

cca. 450.000 VZK 1. tř. s meči
cca. 92.000 VZK 1. tř. bez mečů
cca. 6.000.000 VZK 2. tř. s meči
cca. 2.000.000 VZK 2. tř. bez mečů

Válečný záslužný kříž 1. třídy

Avers: Jedná se o Maltézský kříž s hladce lemovanými vykrojenými rameny, vyplněnými zrněnou plochou. Uprostřed je umístěn medailon se svastikou, lemovaný věncem z dubových ratolestí a protknutý dvěma meči (pouze u VZK s meči).

Revers: Bez výtvarného zpracování, opatřen upínací sponou, závěs dle výrobce. Existují značené i neznačené exempláře. Existují značení pouze číslem výrobce či zkratkou L/…. Kříže jsou značeny buď na jehle nebo na reversové ploše kříže.

Provedení s upevněním na šroub

9 a 16 mm miniatura VZK 1. tř. bez mečů a s meči

Miniatury: 9 a 16 mm na řetízku či špendlíku

Etuje: VZK 1. tř s meči i bez mečů byly předávány v černé, bíločerně či černě polstrované etuji, na víku opatřené dvěma druhy emblému příslušného VZK. Dalším typem je tzv. „LDO etuje“ s potiskem „LDO“ (Leistungsgemeinschaft Deutscher Ordenshersteller) na horní části či vnitřním polstrování víka. Etuje se vkládaly do papírové krabičky s názvem příslušného VZK.

Materiál: Postříbřený tombak, postříbřený zinek, či vzácně masivní stříbro o ryzosti 800/1000 (v tomto případě jsou kříže opatřeny puncovní značkou). Vlivem použití nekvalitních materiálů během posledních let války docházelo k snadnějšímu setření postříbření. Výrobky z tohoto období tedy mohou mít šedavý nádech. Existovalo i látkové vyšívané provedení.

K VZK 1. tř. byl předáván udílecí dekret. Existuje velké množství výtvarných zpracování.

Způsob nošení: 10. 8. 1940 bylo OKW (Oberkommando der Wehrmacht) poprvé vydáno nařízení o způsobu nošení VZK. Na jeho základě byl VZK 1. tř. nošen na levé straně uniformy, stejně jako Železný kříž 1. tř. V případě, že byl dotyčný nositelem obou vyznamenání, musel nosit VZK pod Železným křížem.

Válečný záslužný kříž 2. třídy

Avers: Stejný jako u VZK 1. tř.

Revers: Stejný jako avers, jen uprostřed středového medailonu je plastický letopočet s rokem založení Řádu VZK „1939“. Existují exempláře značené číslem výrobce na kroužku či bez tohoto značení.

Stuha: Středový 13 mm široký pruh, po stranách lemovaný směrem od středu jedním bílým a jedním červeným 4 mm pruhem. Stuha je provlečena kroužkem, připevněným na vrchním ramenu kříže.

Miniatury: 9 a 16 mm na řetízku či špendlíku

Udílecí etuje k VZK 2. tř. s meči

Udílecí sáček k VZK 2. tř. bez mečů

Udílecí sáček k VZK 2. tř. s meči

Etuje: VZK 2. tř. byl předáván vzácně v zemitě hnědé etuji s červeným polstrováním opatřené na vnější či vnitřní straně víka zkratkou „LDO“, mnohem častěji však v papírovém sáčku opatřeném na přední straně názvem vyznamenání ve švabachu.

Materiál: VZK 2. tř. byly vyráběny z pobronzovaného zinku či z masivního bronz. Poznámka o zašedlosti pozdějších výrobků vlivem nekvalitních materiálů platí i pro VZK 2. tř. Existovalo i látkové vyšívané provedení.

K VZK 2. tř. byl předáván udílecí dekret. Existuje velké množství výtvarných zpracování.

VZK 2. tř. s meči na liště („Große Ordensspange“)

VZK 2. tř. s meči provlečený celý knoflíkovou dírkou

Malá stužka k VZK 2. tř. s meči

Nošení VZK 2. tř. ve formě stuhy provlečené knoflíkovou dírkou

Způsob nošení: VZK 2. tř. se většinou nosil pouze ve formě stuhy provlečené dírkou pod knoflíkem uniformy nebo jako malá stužka nad levou kapsou - tzv. Feldspange (v případě VZK s meči doplněná malými bronzovými překříženými meči). Při slavnostních příležitostech byl pak nošen celý, připevněný na lištu nad levou kapsou (tzv. Große Ordensspange) či provlečen knoflíkovou dírkou.)

Válečná záslužná medaile

Medaile byla striktně civilním vyznamenáním. Obdrželi ji všichni civilisté, kteří svou prací významně napomohli válečnému úsilí. Předpokladem byla záslužná činnost při plnění úkolů ve prospěch vedení války minimálně po dobu šesti měsíců. Udělení vojákům či úředníkům Wehrmachtu bylo vyloučeno. Během války mohly být navrženy k udělení Válečné záslužné medaile ty osoby, u nichž se nepředpokládalo, že by mohly výhledově obdržet VZK. Tím se mělo předejít dvojitému vyznamenání za stejnou záslužnou činnost. Vlastnictví této medaile tedy nebylo předpokladem pro udělení VZK 2. třídy. Během války bylo uděleno cca. 4.000.000 Válečných záslužných medailí.

Avers: Hladká kulatá, po stranách dvojitě lemovaná medaile s plastickým emblémem VZK bez mečů.

Revers: Stejné lemování, uprostřed nápis ve švabachu „Für / Kriegs- / verdienst“ (Za válečné zásluhy) a letopočet „1939“.

Stuha: Stejná jako u KVK 2. tř., s odlišnými rozměry pruhů (úzké postranní 3 mm, široký středový 17 mm, ten je navíc protnut uprostřed 1 mm úzkým proužkem).

Miniatury: 9 a 16 mm na řetízku či špendlíku.

Etuje: Válečná záslužná medaile byla předávána v papírovém sáčku opatřeném na přední straně názvem vyznamenání ve švabachu.

Materiál: Medaile byla vyráběna z bronzu nebo pobronzovaného zinku. K dispozici byla rovněž 16 mm miniatura na řetízku a 9 mm na sponě. Medaile byla předávána v papírovém sáčku s nápisem ve švabachu s názvem vyznamenání.

K Válečné záslužné medaili byl předáván udílecí dekret. Existuje velké množství výtvarných zpracování.

Nošení Válečné záslužné medaile ve formě stuhy provlečené knoflíkovou dírkou

Způsob nošení: Stejný jako u VZK 2. tř.

Rytířský kříž VZK

Při dalším prodlužování války (10. 5. 1940 začala západní ofenzíva, „Fall Gelb“), bylo zapotřebí rozšířit možnosti udělování VZK. K 1. a 2. třídě s meči i bez mečů byla výnosem z 19. 8. 1940 založena jako nejnižší stupeň tzv. Válečná záslužná medaile (Die Kriegsverdienstmedaille – viz výše) a jako nejvyšší stupeň Rytířský kříž Válečného záslužného kříže s meči a bez mečů (Das Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes mit Schwertern / ohne Schwerter). Udělování Rytířského kříže VZK a vystavování udílecích listin si ponechal jako osobní privilegium sám Adolf Hitler. Během války bylo uděleno cca. 140 Rytířských křížů VZK bez mečů a cca. 120 s meči.

Výtvarné zpracování

Rytířský kříž VZK bez mečů

Rytířský kříž VZK s meči

Rytířský kříž VZK byl výtvarně zpracován shodně s VZK 2. tř., pouze rozměry byly větší (52 x 52 mm oproti 48 x 48 mm) a horní rameno bylo opatřeno oválným podlouhlým očkem na dvou vzpěrách pro provlečení nákrční stuhy.

Stuha: Stejná jako u KVK 2. tř., pouze delší a širší.

Miniatury: Miniatura 18 mm (ale i jiné rozměry) na motýlové stužce přišité k „LDO“ knoflíku.

Etuje: Dřevěná s tmavomodrým potahem, na víku bez potisku. Vnitřní polstrování je bílo černé nebo bílo tmavomodré.

Materiál: Stříbro o ryzosti 900 / 1000 (puncovní značka „900“ na hraně) nebo postříbřený tombak.

Nošení Rytířského kříže VZK

Způsob nošení: Rytířský kříž VZK se nosil na široké stuze jako nákrční dekorace. Bylo nutno nosit jej vždy viditelně, a to i přes případnou kravatu. Pokud byl nošen kabát, bylo z důvodu viditelnosti Rytířského kříže povoleno (včetně mužstva a poddůstojníků) nechat tři horní knoflíky rozepnuty.

Zlatý rytířský kříž VZK

8. 7. 1944 byly stupně Řádu VZK naposledy rozšířeny o Zlatý rytířský kříž Válečného záslužného kříže s meči a bez mečů (Das Goldene Ritterkreuz des Kriegsverdienstkreuzes mit Schwertern / ohne Schwerter). Založení i udělování tohoto nejvyššího stupně však nebylo zveřejněno. Udělování Zlatého rytířského kříže si jako výsadu vymohl Albert Speer a pouze on mohl zadávat zakázky na výrobu tohoto vyznamenání firmě Deschler & Sohn z Mnichova. Ta nemusela zavádět žádné nové výrobní postupy, forma byla stejná jako u Rytířského kříže VZK, který následně stačilo pouze pozlatit. Udělení Zlatého rytíř. kříže VZK bylo doloženo blahopřejnou listinou osobně podepsanou Albertem Speerem.
Během 2. sv. války byly Zlatým rytířským křížem VZK bez mečů vyznamenány pouze dvě osoby. 20. 4. 1945 dekoroval tímto řádem Albert Speer Obermeistera firmy Rheinmetall-Altmärkische Kettenwerke Franze Hahneho a Hauptdienststellenleitera a šéfa úřadu Říšského ministeria pro výzbroj Dipl.-Ing. Karla Otta Saura. K. O. Saur se tímto stal nositelem všech tří Rytířských křížů VZK (Ryt. kříž s meči: 5. 6. 1943, Ryt. kříž: 13. 1.1944). Zlatý rytířský kříž VZK nebyl prokazatelně nikdy udělen, existují však vzorové kusy.

Zlaté rytířské kříže byly vyráběny výhradně z pozlaceného stříbra. Všechny další údaje jsou shodné s Rytířským křížem VZK (viz výše).

***

Pro úplnost je třeba dodat, že zvláštní formou VZK mohly být vyznamenány celé podniky. Jedná se o VZK na vlajce (Das Kriegsverdienstkreuz auf Fahne). Počátkem května 1942 poprvé udělil A. Hitler 19-ti podnikům čestný přídomek Válečný příkladný podnik (Kriegs-Musterbetrieb) za příkladný výkon pracovního kolektivu ve válečné výrobě. Továrnám bylo vystaveno osvědčení a přisouzeno právo nosit na vlajce vyšitý VZK bez mečů.