Říšské hornické vyznamenání 1936 (Reichsgrubenwehr-Ehrenzeichen 1936)

Říšský ministr hospodářství založil, společně s vydáním podmínek pro udělení, 13. listopadu 1936 Říšské vyznamenání za zásluhy o hornictví. Výmarská republika opakovaně z principiálních důvodů odmítala založit, případně udělovat zvláštní nositelné vyznamenání za zásluhy o hornictví. Oproti tomu bylo v květnu 1934 založeno pruským ministrem pro hospodářství a práci stříbrné Pamětní hornické vyznamenání, které bylo udělováno až do založení výše zmíněného Říšského hornického vyznamenání. (more…)

Zlatý čestný odznak NSDAP (někdy také nazývaný Zlatý stranický odznak) byl založen 9. listopadu 1933 výnosem Adolfa Hitlera. Na jeho udělení měli nárok všichni členové NSDAP s členským číslem 1 – 100.000 (prvních 100.000 členů měla strana v roce 1928) a byli jimi bez přerušení až do data založení odznaku. Tato podmínka o nepřerušení stranické příslušnosti se týkala členství započatého od znovuobnovení strany 27. února 1925. Příslušné členské číslo NSDAP bylo vždy vyraženo na reversu odznaku. O přidělení odznaku si musel oprávněný člen strany zažádat, jako lhůta pro ukončení podání žádostí byl stanoven 1. květen 1935. Odznak nemusel být po úmrtí nositele navrácen a zůstal pozůstalým v upomínku. Přesný počet udělení odznaku není známý. Existuje neúplný seznam nositelů, který je na základě bádání v archivech neustále doplňován o další jména. Odkaz na něj najdete ZDE.

V souvislosti s členským číslem na reversu Zlatých čestných odznaků NSDAP vyvstává zajímavá otázka, jakým číslem byl opatřen osobní odznak Adolfa Hitlera. První provizorní členská legitimace NSDAP Adolfa Hitlera měla číslo 7. V seznamu členů NSDAP z 29. května 1920 má členské číslo 555 a číslo 7 ve výboru stranického předsednictva. Po krátkém vystoupení ze strany a opětovném vstoupení o několik měsíců později získal Hitler členské číslo 3.680. V r. 1925 došlo k novému vydání členských čísel podle politických aspektů, přičemž Hitler obdržel č. 1. Toto číslo měl i na reversu svého Zlatého čestného odznaku NSDAP. (more…)

Prsten s umrlčí lebkou SS je jedním z nejvyhledávanějších sběratelských artefaktů Třetí říše. Jednalo se zprvu spíše o interní čestné vyznamenání Říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera pro zasloužilé příslušníky elitních jednotek SS s členským číslem do 5 000. Později se z Prstenu s umrlčí lebkou SS stalo vyznamenání pro všechny Vedoucí SS (SS–Führer), kteří úspěšně absolvovali studium na elitních školách SS (SS-Führerschulen, případně SS-Junkerschulen). Prvních cca 25 prstenů bylo uděleno 24. 12. 1933 vysoce postaveným příslušníkům SS (v současné době je známý jediný exemplář nositele Franze Xavera Schwarze s datem 24. XII. 1933, který se nachází v české soukromé sbírce).

Franz Xaver Schwarz

K dalšímu masovějšímu udělení prstenů došlo během tzv. „Noci dlouhých nožů“ 30. 6. 1934. Velmi pravděpodobně byli tímto vyznamenáním oceněni samotní aktivní účastníci této krvavé akce proti čelním představitelům SA. Od roku 1938 byly prsteny udělovány pouze čtyřikrát do roka - 20. 4. (Hitlerovy narozeniny), 21. 6. (letní slunovrat), 9. 11. (výročí Mnichovského puče v roce 1923 a zároveň tzv. “Křišťálová noc”) a 21. 12. (zimní slunovrat). Tomu odpovídají samozřejmě i rytiny na vnitřní straně prstenů. Výrobcem prstenů byla jediná firma, a to Otto & Karolina Gahr, München. Před rokem 1938 se na prstenech vzácně vyskytují i jiná data (30. 1. - Hitler říšským kancléřem a 7. 3. - obsazení demilitarizovaného Porýní).

(more…)

Zlatý čestný odznak HJ (Hitlerjugend) založil cca v srpnu 1934 Říšský vedoucí mládeže Baldur von Schirach. O přesném datu založení panují neshody. Podnětem se stal Říšský den mládeže 2. října 1932 v Postupimi. Členové HJ, BDM (Bund Deutscher Mädel) a DJ (Deutsches Jungvolk), kteří byli již před tímto datem v některé z těchto organizací, měli obdržet zvláštní odznak jako označení „Staré gardy“.  V roce 1941 byly vydány rozšířené podmínky pro udělení pro znovu začleněná a obsazená území. Ty upravovaly nároky pro krajanskou mládež („Volksdeutsche Jugendliche“) z odpovídajících mládežnických organizací na připojených příp. obsazených územích. Odznak byl udělen v počtu cca 120.000 – 130.000 kusů. Odznaky byly s ohledem na aktivní styl života nositelů často ztráceny a byly nahrazovány druhotnými kusy, které měly na reversu vyraženo písmeno „B“. Od roku 1939 byly z tohoto důvodu odznaky opatřeny pojistkou závěru jehly. Pořízení náhradního kusu bylo na vlastní náklady. Odznak byl udělován v letech 1934 – 1943. (more…)

Tento článek přináší přehled o jednotlivých značeních Sportovních / Branných odznaků SA a poznámky k jejich číslování.

Sportovní odznak SA

1. typ odznaku (na reversu výrobní firma + nápis „Eigentum d. Chefs. d. Ausbildungswesens“)

Vyráběn od března 1934 do ledna 1935. Matriční čísla dosahují do cca 234.000.

Na reversu najdeme tyto výrobní značky:

1. L. Christian Lauer, Nürnberg (s matričním číslem)
2. E. Schneider, Lüdenscheid (s matričním číslem)
3. Bonner Kunstabzeichen Bedarf, Bonn/RH (s matričním číslem) (more…)

Na tomto místě najdete seznam známých členských čísel NSDAP, která korespondují s čísly Zlatých stranických odznaků NSDAP. Seznam je průběžně aktualizován po zjištění dalších nositelů.

Odkaz ke stažení seznamu: zlaty-clensky-odznak-nsdap-znami-nositele

Organizace BDM

Svaz německých dívek (Bund Deutscher Mädel – BDM) byl mládežnická organizace pro dívčí mládež nacistického Německa, ve které byly organizovány dívky ve věku 13 až 18 let. Před členstvím v BDM byly dívky organizovány v JM (Jungmädelbund), a to ve věku 10 – 13 let. BDM byl dívčím protikladem k Hitlerově mládeži (HJ – Hitlerjugend) pro chlapeckou mládež. Počátky BDM sahají až do roku 1923, kdy se dívky v rámci NSDAP sdružovaly do dívčích skupin. V červnu 1930 byly tyto skupiny sjednoceny do nově vzniklého BDM. V roce 1931 byl BDM začleněn do HJ. 17. června 1933 byly veškeré ostatní mládežnické organizace zakázány nebo přetvořeny a včleněny do HJ.

Náborový plakát do HJ pro dívky

1. prosince 1936 se členství v rámci „Zákona o Hitlerově mládeži” stalo povinným. Vedení BDM a JM spadalo do kompetence Říšské referentky (Reichsreferentin). Tou byla v období 1930 – 1937 Trude Mohrová, v letech 1937 – 1945 Jutta Rüdigerová. Cílem Svazu německých dívek byla tělesná a ideová výchova ve smyslu nacionálně socialistické ideologie, stejně jako výchova k vedení domácnosti. (more…)

Problematika vyznamenávání aktivních občanů Protektorátu Čechy a Morava byla v Říši několikrát projednávána. Již r. 1941 měl prezident Hácha naznačit u příležitosti zrušení stanného práva R. Heydrichem možnost ocenění věrnosti Říši. Tento návrh projednával údajně K.H. Frank s Hitlerem, který jej rázně zamítl z poukazem na 1. sv. válku, kdy Češi zradili Rakousko-Uherskou říši. Návrh se opět objevil v situační zprávě R. Heydricha stranickému vedení v Berlíně č. 79 z 18. 5. 1942. V dopise Bormannovi zdůraznil, že je proti zřizování nějakého řádu pro občany Protektorátu, neboť tím by se Protektorátu přiznala jistá samostatnost. Zmínil však alternativu udělit některé německé vyznamenání s následnou možností německého státního občanství.

Přesto v dalších letech, pod vlivem porážek Německa na všech frontách, se již objevuje nutnost ocenit uvědomělé loajální Čechy a zejména členy protektorátní vlády a posílit tak klesajícího ducha a víru v konečné vítězství Říše. Proto výnosem z 4. 6. 1944 zakládá státní ministr Karl Hermann Frank vyznamenání pro příslušníky Protektorátu, kteří příkladně prokázali svůj smysl pro povinnost v oblasti průmyslu, zemědělství, techniky nebo kultury i svoji neustálou připravenost k nasazení pro Říši. Vyznamenání neslo název „Der Ehrenschild des Protektorates Böhmen und Mähren mit dem Herzog-Wenzel-Adler“ (“Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou“) (často je užíván zkrácený název „Svatováclavská orlice“). (more…)

V rámci založení Vyznamenání za věrné služby v civilním státním sektoru (Treudienst-Ehrenzeichen) bylo také Vůdcem a říšským kancléřem založeno 30. ledna 1938 „u příležitosti pátého návratu Dne národního povstání“ Policejní služební vyznamenání (Polizei-Dienstauszeichnung).

Toto služební vyznamenání bylo po vzoru podobných vyznamenání z minulých dob založeno ve třech stupních.

1. stupeň s dubovými ratolestmi a číslicí „40“ za 40 let věrných služeb (až od 12. 8. 1944) – RRR!

1. stupeň za 25 let věrných služeb

2. stupeň za 18 let věrných služeb

3. stupeň za 8 let věrných služeb (more…)

Ve státech Německého císařství nebyla od 2. poloviny 19. století služební vyznamenání pro vojenské i civilní osoby nic neobvyklého. Výmarská republika však podobná státní vyznamenání neznala, pouze v průmyslové oblasti (např. vyznamenání obchodní a zemědělské komory).

V první polovině roku 1936 požádal říšský a pruský ministr vnitra dopisem z 11. března 1936 pruského ministerského předsedu a ministra financí o stanovisko k návrhu výnosu. Ten měl zahrnovat zavedení říšského vyznamenání za věrné služby pro zaměstnance mimo úřednickou sféru. Důkladně vypracovaná stanoviska se vyjadřovala vesměs pozitivně, přesto zamýšlený plán nakonec padl po sdělení pruského ministerského předsedu a ministra financí ze 14. listopadu 1936:

„Zástupce Vůdce mi v dopisu z 23. října 1936 sdělil, že zavedení Říšského vyznamenání za věrné služby neshledává opodstatněným. Proto vyřízení této záležitosti odkládám.“ (more…)

Newer Posts »